„Firma“ Národní divadlo je obří mechanismus, který řadu let funguje setrvačností. Od 30. ledna má nového ředitele a Jan Burian do funkce nastupuje s vizí, na níž se shodly odborná veřejnost, ministerstvo kultury i politická reprezentace. V rozhovoru s ČESKOU POZICÍ mimo jiné říká, že je odhodlán „zlatou kapličku“ proměnit ve vzorový příklad pružného divadelního provozu, který odpovídá současným potřebám tvůrců i publika.

Poslankyně Věcí veřejných Kateřina Klasnová bojuje za uměleckou samostatnost části souboru Národního divadla. Její odborné kompetence jsou ale nulové, navíc existuje podezření ze střetu zájmů.

Mělo jít o dva z vrcholů operní sezóny: uvedení opery Zázrak Heliany Ericha Wolfganga Korngolda v Národním divadle v Brně a návrat výjimečného díla Clauda Debussyho Pelleas a Melisanda po čtvrtstoletí do pražského Národního divadla. V umění se nemusí všechno povést, jenže také nelze přehlížet věcné a vážné důvody, které za nedobrým výsledkem premiér stojí. Píše divadelní kritik Josef Herman.

Aktualizace. Je nejvyšší čas, aby se všichni, kdo přispěli k současnému rozvratu v Národním divadle, chytili za nos. Přestali hrát své hry, ukájet své ambice a prosazovat své zájmy a začali konečně myslet na to, čím své konání zaštiťují: na Národní divadlo. Je stále možné nějaké „třetí“ a dobré řešení pro budoucnost najít? V pátek ministryně kultury jmenovala místo Martina Sankota krizovým ředitelem ND současného technicko-provozního šéfa Václava Peloucha.