První kolo francouzských prezidentských voleb se koná 22. dubna, případné druhé o čtrnáct dnů později. Dle současných odhadů by se měl prezidentem stát buď socialista François Hollande nebo dosluhující hlava státu Nicolas Sarkozy. A bude muset vyřešit obrovské politické, ekonomické a sociální problémy. Zdá se však, že ani jeden z nich nedokáže provést podobné reformy jako de Gaulle (1959–1969).

Profesor ekonomie na Cambridgeské univerzitě korejského původu vychází z premisy, že hroucení globální ekonomiky způsobily ideologie volného trhu. Víra, že trhy, když se nechají na pokoji, vytvoří nejefektivnější a nejspravedlivější výsledky. Dle něho by budoucí ekonomická politika měla vycházet z poznání, že naše schopnosti objektivního používání rozumu jsou omezené. Ekonomové jsou zbyteční.

Řekové již víc než dva roky vyžadují stále nové zahraniční alimenty. Nechtějí napravit své chybné ekonomické a občanské chování. Ani zaplatit to, co si stáhli z trhů na financování bubliny velkého skoku v životní úrovni bez vlastního přičinění. Světu je předkládán falešný tón. Ještě v sobotu bývalý premiér Jorgos Papandreu, šéf socialistické strany, brojil proti reformám s poukazem na „právo občanů zachovat si sociální stát“.

Finanční systém funguje jako před krizí v roce 2008. O současnosti a budoucnosti evropských zemí nerozhodují jejich demokraticky zvolené parlamenty, ale ratingové agentury, bankéři a úředníci. Dokdy budou oběti neoliberální utopie, miliardy lidí, země a národy otupěle poslouchat, že se mají v zájmu „univerzálních hodnot“ vzdát suverenity? Ptá se kontroverzně maďarská publicistka Anikó Fázsy.