Při hledání řešení krize eurozóny se znovu objevil problém role Německa coby centrální evropské mocnosti. Od Němců se očekává iniciativa na záchranu eura. Dle nich by se sice jejich země měla soustřeďovat na prosperující ekonomiku, ale současně by neměla financovat dluhy jiných států. Německo zklame všechny ty, kdo od něho očekávají rychlé, odvážné a originální řešení krize eurozóny.

V eurozóně narůstá napětí. Potvrzují to i události v Itálii, Španělsku, Irsku, Řecku a na Kypru. Uplynulý týden přinesl do vyhecovaného zápasu několikaměsíční „oddechový čas“. Požádal o něj Německý ústavní soud, který začal projednávat stížnost na podpis Německa pod Evropský stabilizační mechanismus a rozpočtový pakt EU. Není to od něj obstrukce, ale zodpovědné jednání, píše Bohumil Studýnka.

Řeckými volbami skončila jedna evropská politická epocha – střídání u moci mírně konzervativních a jen ve vzpomínkách socialistických stran a jejich uplácení sociálním státem. Bohumil Studýnka navrhuje, aby Evropský parlament aspoň jednou ukázal akceschopnost a vydal směrnici: „Lukas Papadimos a řecké politické strany se zasloužili o návrat zdravého rozumu, prohlédnutí a správné fungování EMU.“

Francouzské přísloví o tepelně upravené karotce vyjadřuje, že věc je hotová a už s ní nejde nic dělat. Platí to pro první kolo prezidentských voleb v neděli 22. dubna i pro ekonomickou politiku Francie. O ní se nebude rozhodovat v Elysejském paláci, ale v Berlíně, Bruselu, Pekingu či New Yorku, ať už ve druhém kole 6. května zvítězí socialista François Hollande nebo současný prezident Nicolas Sarkozy.