Nejen v Česku, ale v celé Evropě se smráká nad velkými pravicovými i levicovými stranami, přičemž vznikají alternativní populistická hnutí, jež toto politické dělení odmítají. Dvacetiletý trend možná souvisí se změnou celkového rámce – národního státu –, s nímž je tradiční pravolevý ideový dualismus spojený. Zatím se však zdá, že populistická hnutí budou přinášet jen plané naděje následované zklamáním, píše Vít Kučík.
Rada OSN pro lidská práva přijala v září rezoluci o pozitivním vztahu tradičních morálních hodnot a lidských práv, již iniciovalo Rusko. Členské státy Evropské unie a USA však hlasovaly proti jejímu přijetí. Ruské pojetí lidských práv se tedy víc blíží křesťanskému pojetí svobody a lidské důstojnosti. Evropské státy a USA naopak spějí k sociálnímu inženýrství a revoluční přeměně společnosti.
V Maďarsku začal nedávno platit nový zákon o zákazu hracích automatů. Dle naprosté většiny vrcholných manažerů by si Česko mělo vzít tuto zemi za příklad. A nejen ji, ale třeba i severskou cestu, říká jeden z nich. Dle dalšího by měl být hazard zakázán především „ve Strakovce, sněmovně, Senátu a na Hradě“, kde se i bez automatů prohazardují největší peníze. A zaznívá také varování: Pozor na rozvoj černého trhu!
Možnost propuštění na podmínku již po odpykání třetiny trestu je jen „další z nesystémových opatření, které se ve vězeňství a trestním právu dělají“. Tento názor zazněl několikrát. Řešení by dalo se s nadsázkou „dotáhnout“ ad absurdum: propustit všechny vězně, zrušit trestní zákoník a trestnost jakýchkoliv činů. Ale vážněji: „Opravdu stát začíná rezignovat na své základní funkce a veřejně přiznává, že není schopen financovat chod věznic?“
Při zrychlujícím se růstu populace na naší, prostorově omezené planetě jednoho dne musí nastat krize kvůli přelidnění a vyčerpání nejen ekonomických, ale i životních přírodních zdrojů. Proto všechny představy o budoucí prosperitě musejí brát na vědomí limity Země. Podle anglického profesora ekologické ekonomie Tima Jacksona by bylo užitečné mít v záloze nějaký systém prosperity bez růstu.
Nápad vylepšit rozpočet privatizací podílů v některých podnicích u předních českých manažerů narazil. Zaprvé proto, že by to dle většiny z nich neměla dělat zrovna Nečasova vláda, zadruhé proto, že privatizovat jen kvůli vyfutrování rozpočtu nepovažují za moudré. Jeden z názorů: „Jakýkoli prodej aktiv je jen oddalováním krachu, pokud se mezičas nevyužije k nápravě či k restrukturalizaci. A to naši politici nejen nechtějí, ale ani neumějí.“
„Džungle je sice krásný ekosystém, ale pak je třeba se smířit s tím, že tam vždy vítězí silnější, třeba i za cenu životů ostatních. Kdyby se stát vzdal své moci, znamenalo by to opuštění civilizace, jak ji známe,“ říká v rozhovoru ústavní právník Jan Kudrna. V souvislosti s privatizací některých funkcí státu či s metanolovou aférou upozorňuje na zvláštní kastu „těžařů státu“ a na fakt, že možná 90 procent obyvatel Česka je občany druhé kategorie.
Na začátku v roce 2006 byl verdikt ředitelky pražské mateřské školky, kterým z ní vyloučila nenaočkované dítě. Letos Nejvyšší správní soud námitky rodičů neuznal. Právník Miroslav Uřičař případ rozebírá a klade otázky, které kauzu přesahují: Kam až může stát v zájmu ochrany společnosti zajít? Je stát oprávněn uložit svým občanům povinnost podřídit se očkování? Patří očkování mezi povinnosti, které má jedinec vůči společnosti, jejíž je součástí?
Velká část obyvatelstva se stejně jako v roce 1989 stydí za to, kde žije. A velmi podobně jako tenkrát: velká část mladých lidí by nejraději nespojovala svoji budoucnost se životem v naší zemi. A co dělají politické špičky? Stejně jako v roce 1989 deklarují vůli zlepšit fungování státu, přitom však jen bojují o čas k udržení současných systémů, které své hlavní protagonisty saturují.
Česká státnost, kterou slavíme 28. září, se především týká schopnosti občana (národa) si vládnout a uhájit svou suverenitu. Stát buď plní své funkce, anebo je neplní, což závisí na vyspělosti jeho občanů i elit v zákonodárné, výkonné a soudní moci. Český stát, jenž plní své funkce, se však začíná vytrácet. Proto jej nelze nadále ničit, a předstírat, že funguje dostatečně, píše Bohumil Studýnka.