Dánský filozof a teolog, od jehož narození 5. května uplynulo 200 let, povýšil úzkost a smutek na královskou cestu k objevení vlastního nitra. V jeho pojetí tvoří člověka napětí mezi konečností a nekonečností, časností a věčností. Svět nemusí být změněn. Změnit se mají lidé ve světě, kterým neustále hrozí pád do povrchnosti. Nad tímto myslitelem se zamýšlí Tereza Matějčková.

Atentáty v americkém Bostonu znovu rozvířily debatu o povaze islámu, o tom, zda je vinen za poslední útoky. Příčina je ale jinde: je jí frustrovaný deprivant, který je neschopný se adaptovat a prosadit ve většinové společnosti. Pod jakým praporem vyjde na povrch jeho destruktivita, o praporu samotném nic neříká. Nesuďme ideologie podle deprivantů, pomatených jedinců.

Nevyzpytatelnost severokorejského režimu vyplývá z toho, že vnější agresí reaguje na vnitřní problémy, což lze zvnějšku obtížně poznat. Míra napětí a harašení jadernými zbraněmi vypovídá nejen o naléhavosti zvnějšku neviditelného konfliktu panovníka s rudou šlechtou, ale i o blížících se změnách. Pokud jí vůdce Kim Čong-un podle čínského vzoru nepředá část moci, příliš dlouho vládnout nebude, píše Vít Kučík.

Václav Klaus ve svém článku „Souboj o veřejný prostor nekončí“ napsal, že je mu podezřelá hra papeže Františka na chudobu. Není s to pochopit, že někdo může svou dobrovolnou chudobu myslet vážně, že to nemusí být jen hra. Lidé, zpomalte! Majetek a bohatství nejsou všechno, a smyslem života už vůbec ne. Nakonec však světlo uviděli i větší hříšníci, než je náš exprezident, a proto má stále šanci, píše Roman Joch.