V západní společnosti počet členů církví nebo religiózních společenství sice neustále klesá, lidé se však čím dál víc zajímají o náboženské otázky. Budoucí religiozita se ale nebude projevovat jednotným náboženským nebo morálním jazykem. Díky emancipaci od politiky, ekonomie, práva nebo výchovy se totiž náboženství poprvé v historii může věnovat vlastním tématům – smyslu lidského života a duchovní životosprávě.

Křesťanství, islám, hinduismus a buddhismus se derou zpět do veřejné arény a pohánějí nejen kulturu, ale i politiku. A na mnoha místech Země se krvavě střetávají. Měřítkem úspěchu víry je svoboda přijmout nějaké náboženství nebo od něho odejít. To by nakonec mělo zaručit dlouhodobý úspěch protestantismu díky jeho důsledné víře v pluralismus, individuální svědomí a svobodu volby.

Ceny našich rozhodování se dají měřit nejen penězi, ale i časem, námahou, láskou, svobodou, bezpečím. Tyto volby určují individuální osud i vývoj dějin. Začneme-li si jich všímat a identifikovat je, pochopíme lépe, jak k rozhodnutím dospíváme a proč. Homo economicus se musí přizpůsobit ekonomickému modelu, v němž je relativní distribuce prosperity důležitější než individuální uspokojení.