V 21. století není většího kulturního škůdce než piráta. Kdo sdílí, ten krade. Bylo by to tak jednoduché, kdyby jenjedna z nejobsáhlejších studií poslední doby o sdílení a spotřebě médií ve Spojených státech amerických a Německu netvrdila pravý opak.
Oběd zadarmo neexistuje. Jednoduše řečeno, abychom dostali věc, kterou máme rádi, musíme se vzdát jiné oblíbené věci. Zjistit, čeho se budeme muset vzdát, chceme-li nadále prostřednictvím internetu volně sdílet muziku, se v diskusním bloku nazvaném Umění (ne)ocenit umění pokusili představitelé hudebního průmyslu a České pirátské strany.
Německá internetová komunita se v budoucnu bude muset obejít bez šlágrů, jako je Rivers of Babylon. Zemský soud v Hamburku totiž vyhověl stížnosti autorského svazu GEMA a rozhodl, že internetová platforma YouTube musí smazat klipy obsahující hudbu, k níž autorský svaz vlastní práva. A Google se musí postarat, aby se sedm zakázaných písniček na YouTube už neobjevilo. Za každý případ porušení videoportál zaplatí 250 tisíc eur.
Lze vůbec v době internetu efektivně chránit duševní vlastnictví? Na toto téma se poprvé střetli tváří v tvář piráti a špičky organizací zabývajících se ochranou autorských práv. ČESKÁ POZICE získala příležitost pořídit z této unikátní konfrontace videozáznam. Když jsme však o komentář požádali právního specialistu, konstatoval, že se ve svých postojích mýlí obě strany sporu.