Římský básník Lukrécius v básni De rerum natura se sedmi tisíci verši shrnul Římanům v nádherné poetické latině řecké vědecké poznatky o tvůrčím kosmu a přírodě. Je oslavou svobody fantazie a tvoření osvobozující od strachu ze smrtelnosti a posmrtnosti. Ve 4. století zmizela a až v roce 1417 ji objevil fráter Poggio Bracciolini. Její kopie rozeslal přátelům v Itálii, čímž odstartoval renesanci.

Mnohé z toho, co se nám děje, je výsledkem právě tak nahodilostí jako dovedností, připravenosti a tvrdé práce. Měli bychom být připraveni i na události, v nichž schopnosti a pracovitost nemohou hrát žádnou roli, a naučit se je jako takové přijímat. Abychom dokázali vnímat realitu v nejširším rozsahu, potřebujeme pěstovat i zákony pravděpodobnosti, které jsou v zásadě kodifikací zdravého rozumu.

Žijeme ve věku technologické akcelerace a nově vznikajících paradigmat, inovací, vynálezů a produktů. Jejich počet neustále roste, časové mezery mezi nimi se zkracují a jejich použitelnost se násobí. Způsobuje to častější a svobodnější výměna nápadů. Korporátní výzkum však přinesl podstatně méně inovací než prostředí univerzit vznikající od středověku paralelně s vývojem volného trhu.

Současný krach západního finančnictví způsobilo porušení talmudického zákazu kousavé lichvy, čili půjčování na úrok chudým, kteří půjčkou nebohatnou, nýbrž se jí zadlužují. A rozežranost vlád vypůjčujících si částky, které nemohou vést jinam než do hospodářské krize. Jejím řešení by tedy mohl být návrat k talmudickému zákazu úročného půjčování na jiné účely než na vytváření nového bohatství.