Za uplynulý rok staronový ruský prezident s podporou konzervativní většiny společnosti nestrpěl žádný odpor a posílil své pozice. Vždyť ani výroční protesty opozice, jež se ponořila do letargie, nikoho nepřivedly do varu. Vladimir Putin rovněž ukázal, že ve znamení ochrany národních zájmů není ochoten ustoupit žádným zahraničním tlakům. Může si to dovolit. Rozhodně tedy nelze hovořit o jakékoliv Putinově politické stagnaci, píše Gábor Stier.

V Itálii se na přelomu listopadu a prosince uskutečnily primárky levicových stran. Zvítězil v nich předseda Demokratické strany Pier Luigi Bersani, symbol starých sociálních jistot. Symbol vyhrnutých rukávů ke změně Matteo Renzi neuspěl. Dle Víta Kučíka by se z toho měli ponaučit i čeští politici. Reformy mohou vyvolat takový strach, že voliči dají přednost starým sociálním jistotám před změnou.

Jak vnímají právě se odehrávající 18. sjezd Komunistické strany Číny obyčejní Číňané? Současné dění vystihuje například vtip na čínském internetu: stranická vlajka byla podrobena bezpečnostní prohlídce a vyšla z ní jen jako rudá – srp a kladivo byly zabaveny. Čínští soudruzi už možná ve své bezpečnostní paranoie nevěří ani sami sobě.

Když v červnu 1919 výrazně zvítězila v obecních volbách sociální demokracie, předseda vlády a národní demokrat Karel Kramář podal demisi a uvolnil cestu kabinetu v čele se sociálním demokratem Vlastimil Tusarem. Nemusel. Leč odstoupil, poněvadž jako reprezentant pravice nepovažoval za možné pokračovat se svou vládou za situace, kdy se občané vyjádřili ve prospěch levice. Dnes jsou politici méně útlocitní a Petr Nečas není Kramář.