„Veřejnost žije v naprosto mylném názoru, že seriál Jistě, pane ministře je satirický sitcom. Ve skutečnosti se jedná o hraný dokument, a velice realistický.“ Takto popsal svůj oblíbený pořad premiér Petr Nečas. A vskutku. Nejnovější kolo vykrucování Úřadu vlády ohledně poskytování informací o platu vrchní ředitelky premiérova kabinetu Jany Nagyové by nevymyslel snad ani sir Humphrey.

Vedení ODS si od čistky slibovalo mnoho. Zrušit problémové organizace rovná se zbavit stranu černých duší. Získat větší kontrolu nad nominacemi na kandidátky do voleb. Signalizovat dovnitř nespokojené strany, ale i prchajícím voličům, že se ODS obrozuje. Nečasův tým zvolil silový styl. Neméně silová reakce na sebe nedala dlouho čekat. Obvodní soud pro Prahu 4 vydal předběžné opatření, kterým tento plán prozatím zhatil.

Většinový názor oslovených právníků zhruba zní: žalované aktivity Václava Klause ve funkci prezidenta „nedosahují intenzity toho jednání, jaké si představuje naše Ústava pod pojmem velezrady“. Jeden z nich považuje „kauzu velezrada“ za „dokonalý příklad, jak moc se dá ohýbat právo, pokud je k tomu politická vůle“. Nicméně jiný respondent míní, že „za to, co (Klaus) činil v posledním období nejméně dvou let, jej alespoň dějiny odsoudí“.

V posledním díle svého seriálu Benjamin Kuras vyslovuje obavu, že veškerému snění o světě bez padouchů a civilizaci na něm založené hrozí utonutí v písečné poušti totalitního islámistánu. Nadějí na záchranu světa před morálním krachem je „etika skvělosti“. Vize morálního vědomí, jež se rozněcuje tvůrčím zápalem v obrovský žár tvorby spalující chapadla padoušství přisátá k lidskému tvoření a sající z něho mízu.