Německá spotřebitelská organizace Foodwatch volí již popáté největšího podvodníka v potravinářském průmyslu. Letos se Foodwatch soustředí na takzvané dětské potraviny, tedy výrobky, jejichž marketing cílí přímo na ty nejmenší. Organizace jich nominovala pět: džusy Capri-Sonne (výrobce Wild), jogurty Monster-Backe Knister (Ehrmann), bramborový snack Pom-Bär (Intersnack), cereálie Kosmostars (Nestlé) a puding Paula (Dr. Oetker).
Po drahých potravinách se Vít Bárta vrhl také do boje proti vysokým cenám tepla. Někdy to až vypadá, že si šéf Věcí veřejných témata pro blížící se parlamentní volby vybírá nahodile. Ani jako šéf agentury ABL, ani v pozici ministra dopravy se totiž potravinářství či teplárenství nikdy nevěnoval a pravděpodobně těmto oborům příliš nerozumí. Spíše než náhodou je však výběr témat směsí populismu a vyřizování politických a osobních účtů.
Současný kabinet Petra Nečase se ve svém programovém prohlášení zavázal, že bude podporovat malé a regionální výrobce. Návrh nového zákona o povinném značení lihu, který vládě předložilo ministerstvo financí, tomu však neodpovídá. Ba právě naopak. Povinná pětimilionová kauce pro výrobce a dovozce či kamerový dohled podvodníkům překážet nebude, poctiví malí výrobci však budou biti, konstatuje Zdeněk Ondráček.
Andrej Babiš kupuje v Německu řetězec pekáren Lieken, což je v mnohém směru zajímavý, a spíše pozitivní signál, konstatuje analytik Petr Havel. Podle něj při tuzemském pojetí monopolů Babišovi a jeho Agrofertu ani nic jiného než expanze za hranice nezbývá. Autor článku se ale zároveň ptá, kde jsou hranice expanze Agrofertu obecně.
Koncem minulého týdne zveřejnila britská organizace Institution of Mechanical Engineers výsledky rozsáhlé studie. Jsou alarmující: na skládkách prý skončí ročně 1,2 až dvě miliardy tun globální produkce potravin. A sklizně, jež se nikdy nedostanou ke konzumentům, spotřebují ročně přibližně 550 miliard kubíků vody.
Německá spotřebitelská organizace Stiftung Warentest na počátku adventního období otestovala 24 adventních kalendářů. Odborníci se nestačili divit, když analýza odhalila přítomnost nebezpečného minerálního oleje v čokoládě všech testovaných výrobků. Problém je ale mnohem rozsáhlejší, než by se na první pohled mohlo zdát. Co všechno „prosákne“ do potravin z obalů z recyklovaného papíru?
Od pátku 14. prosince je v Evropské unii zakázáno používání 1600 „zdravotních tvrzení“, jimiž výrobci chválí své potraviny. Vědeckým přezkoumáním neprošlo například tvrzení, že nám mléčné produkty pomáhají udržet si zdravý chrup nebo že šťáva z granátových jablek pomáhá při erektilní dysfunkci. Vrhnou se producenti na seznam schválených reklamních „claimů“? A přižene se pak do supermarketů nová marketingová tsunami?
Neexistuje snad žádná jiná rostlina, která by vzbuzovala takové vášně a již by provázelo takové drama: dá se nejen jíst či se do ní oblékat, ale i kvůli ní skončit v kriminále. Jmenuje se konopí a podle řady nadšenců a jejích propagátorů je pro své takřka univerzální využití tou pravou rostlinou budoucnosti. „Filozofická otázka možná zní: Jak vám může vůbec někdo zakázat pěstovat nějakou rostlinu?“ říká znalec konopí Michal Ruman.
Soudní dvůr EU ukončil propagandistickou náhražku z osmdesátých let, podobnou margarínům za druhé světové války. Čeští lobbisté sice výrobu pomazánkového másla nadále obhajují, ale máslu je to jedno. Přece jen ta EU k něčemu je. Pomůže od urážlivého šizení spotřebitele, píše Bohumil Studýnka.
Úspěch v soudním řízení, a tedy přiznání práva na náhradu škody, není v případě osob či subjektů zasažených prohibicí vyloučen. Otázkou je uspokojení soudem přiznané pohledávky. „Asi by bylo bláhové domnívat se, že několik málo fyzických osob bude s to zaplatit škodu, která vznikla na významné části českého trhu s lihovinami vyhlášením prohibice,“ píše advokát Jan Šmíd. Jaká je pravděpodobnost, že se poškození „zahojí“ na státu?