Aktuální konfrontace mezi tureckou a syrskou armádou následující po minometném útoku syrské armády na pohraniční městečko Akçakale poskytuje zajímavý námět ke krátkému zamyšlení. Ne ani tak nad nuancemi turecko-syrských, respektive turecko-arabských vztahů, ale nad tím, s jak neuvěřitelnou rychlostí se může zhroutit pečlivě promyšlená a dlouhodobě budovaná zahraniční politika. Píše arabista Jan Čuřík.

Banky, byznys a Evropská unie začínají uvažovat o dosud nepřijatelné možnosti, že Řecko opustí eurozónu. To by mělo ekonomické i politické důsledky. V úvahách o krizi eurozóny se však zatím geopolitické souvislosti neobjevují. Týkají se pěti zemí ve východním Středomoří – Řecka, Turecka, Kypru, Izraele a Ruska.

Dnešní Řekové sice žijí na stejném území jako filozof Aristotelés či aténský vojevůdce Periklés, jiné podstatné spojení helénské civilizace s moderním Řeckem však neexistuje. Přesto na tento omyl Řekové systematicky hřeší. A evropské mocnosti za své nepochopení platí vysokou cenu.