V eurozóně narůstá napětí. Potvrzují to i události v Itálii, Španělsku, Irsku, Řecku a na Kypru. Uplynulý týden přinesl do vyhecovaného zápasu několikaměsíční „oddechový čas“. Požádal o něj Německý ústavní soud, který začal projednávat stížnost na podpis Německa pod Evropský stabilizační mechanismus a rozpočtový pakt EU. Není to od něj obstrukce, ale zodpovědné jednání, píše Bohumil Studýnka.

Divotvorný elixír? Britská příprava na chaos a násilí, německé poselství o odložení eurobondů, až patetické vystoupení polského ministra, upřímnost finského eurokomisaře plus Barack Obama. Zamíchat, protřepat a hle: MMF a centrální banky začaly přidávat likviditu trhům vyprahlým mezibankovním úvěrovým kolapsem. Je to sice zase jen tištění peněz, ale svět zatím nic lepšího nemá. Reakce trhů je pozitivní, euro ještě dýchá.

Předseda Evropské komise José Manuel Barroso se snaží podstrčit produktivním členským zemím eurozóny a mezinárodním investorům Trojského koně ve formě společného „nadvládního“ dluhopisu. Předpokládá se, že mezinárodní investor je hlupák. Hlavně je však vážně míněno zavedení nové „demokracie EU“ – namísto prý nyní vládnoucí demokracie finančních trhů. O národních demokraciích ani zmínka.

Německá kancléřka Angela Merkelová při úterním setkání s řeckým premiérem Jorgosem Papandreem slibovala, že je rozhodnuta Řecko a tím i euro zachránit za každou cenu. Ještě týž den však dle deníku Bild před svými stranickými kolegy poprvé připustila, že krach Řecka nemůže vyloučit. Šéf Evropské komise José Barroso navíc ve středu prohlásil, že EU čelí největší krizi ve své historii.