V polovině listopadu byli Francouzi na dvouapůlhodinové tiskové konferenci prezidenta republiky konfrontováni se zprávou, že je krize. Od této „velkolepé“ události se Anikó Fázsy odpichuje ke své další analýze Françoise Hollanda. Co je jasné? Jeho zvolení před sedmi měsíci nepomohlo, splnění francouzského snu na sebe dál nechává čekat. A čím dál naléhavěji se ozývá otázka: Co když měl Nicolas Sarkozy pravdu?

Socialistovi Françoisi Hollandovi se podařilo nalézt kouzelná slůvka: změnu, teď! Na toto heslo lákal davy a v květnu dokázal vyhrát ve Francii prezidentské volby na úkor Nicolase Sarkozyho. Uběhlo téměř půl roku a prvotní nadšení části Francouzů vyprchalo. Zjišťují, že jejich problémy a komplikovanou situaci země „obyčejný“ a „průměrný“ partajní aktivista nevyřeší. Levicového prezidenta Hollanda analyzuje Anikó Fázsy.

Ve Francii vládne „blbá nálada“ už mnoho let. Nový prezident Hollande v předvolební kampani tvrdil, že ví, jak ze slepé uličky. Situaci ala podcenil. Jeho hlavním trumfem bylo 75procentní zdanění příjmů přes milion eur ročně. O úlevách a omezeních, jež zavádí Hollandova vláda kvůli odchodu některých bohatých Francouzů do zahraničí, však ve svých předvolebních projevech nemluvil.

Ve volbách do Národního shromáždění sice zvítězili socialisté prezidenta Françoise Hollanda, ale konzervativní pravice politickou scénu nevyklidila. Dostalo se do něj totiž i pět politiků ze stran a hnutí, pro něž se označení konzervativní hodí víc než pro Unii pro lidové hnutí (UPM) bývalé hlavy Francie Nicolase Sarkozyho. A ti by mohli inspirovat členy UMP nespokojené s ideovým vývojem své strany.