Česko v roce 2013 zjevně není možné považovat za civilizovaný stát. A šance, že se veřejnost dozví, zda si znění novoroční amnestie prezidenta u Klausova aparátu objednali konkrétní lidé, je bohužel pramalá. Veškeré dokumenty, které se procesu vytváření amnestie týkaly, ale snad ještě skartovány nejsou. Až se jednoho dne objeví, minimálně na vyvození politické odpovědnosti by to mohlo stačit. Píše Jakub Kalenský.

Tu někdo něco ubere, onde jiný přidá, a sen o komplexním a systémovém řešení problematiky anonymního vlastnictví akcií je ten tam. Zvýšení transparentnosti akciových společností mělo být obsaženo v zákoně, jehož návrh ve středu projednával Senát. Jenže senátoři navrhli přísnější regulaci, a již se ozývá kritika, že je diskriminační a v rozporu s evropským právem. Hrozí, že nakonec nic neprojde?

V souvislosti s výroky náměstka ministra spravedlnosti Daniela Voláka a poradce prezidenta republiky Ladislava Jakla se nabízí podnět Národnímu bezpečnostnímu úřadu (NBÚ) k provedení prověrky manipulace s utajovanými informacemi Kanceláří prezidenta republiky a ministerstvem spravedlnosti při přípravě amnestie prezidenta republiky. Mluvil-li náměstek Volák pravdu, NBÚ by zjednat okamžitou nápravu.

Jak říká jeden z respondentů našeho průzkumu: „V demokratické společnosti je zcela logické, že veřejnost má mít právo na informace. Otázka je, jak nastavit mechanismy, aby toto právo nebylo zneužíváno.“ Jinými slovy je třeba nalézt rovnováhu mezi dvěma požadavky: že „transparentnosti ve veřejné správě je potřeba jako soli“, a zároveň nepřekročit meze, za nimiž „začíná anarchie a zvůle menšiny“.