Je třeba vytvořit kompaktní samostatný úřad pro výzkum a vývoj, namísto rozmělnění odpovědnosti za 26 miliard korun mezi patnáct „strýců“ vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace, jak požaduje vědec Peter Šebo? Brání se člen rady Cyril Höschl posměšnému označení oprávněně? A jak ve skutečnosti funguje rakouská Rada pro vědu a výzkum, Höschlem uváděná za příklad? Do polemiky se zapojuje profesor Jiří Chýla.

Současnou metodiku hodnocení výzkumu vědecká komunita dlouhodobě kritizuje. Takzvaný kafemlejnek, který „přemele“ monografie, články i patenty do podoby dělených peněz, končí. A rodí se hned dva nové způsoby, jak vědce hodnotit. Dlouhodobý bude platit od roku 2016, přechodný nejspíš už příští rok. ČESKÁ POZICE představuje, jak bude nejspíš vypadat.

Stěžejní Operační program Výzkum a vývoj pro inovace, v němž se rozděluje okolo 50 miliard korun, neumožňuje, aby eurodotace proudily do metropole. Ministerstvo školství se nyní u Evropské komise pokusí o průlom. Volné prostředky – v kuloárech se hovoří zhruba o 1,7 miliardách korun – by v programu byly a pražské vysoké školy mají projekty nachystané. Jednání s eurokomisí proběhnou do konce roku.

Na program se vrací klíčové téma reformy vysokých škol. Podle informací ČESKÉ POZICE se „druhé dějství“ rozběhne v nejbližších dnech. Třístránkový výchozí dokument, který máme k dispozici, naznačuje směry, kudy by se mohla ubírat novela zákona o VŠ. Zmiňuje rozrůznění na odlišné typy škol, jejich slučování, posiluje autonomii VŠ a zabývá se i způsoby jejich dlohodobého financování.