Čeští politici již zhruba tři roky spřádají sny o českém středoevropském petrochemickém šampiónovi, kterého by kontroloval stát. Důvody jsou ekonomické, strategické i bezpečnostní, v cestě však stojí problém s Unipetrolem. Naplno se ukazuje, že privatizovat jej do rukou polské státní firmy PKN Orlen nebyl dobrý nápad. Poláci se zřejmě nehodlají firmy vzdát.
Ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba potvrdil, že stát obdržel nabídku na odkoupení více než 16 procent akcií strategického podniku. Potenciálním kupcem by pravděpodobně byl státem ovládaný podnik Čepro. Celá operace by však měla smysl pouze tehdy, pokud by zapadla do struktury plánovaného petroholdingu, jímž by stát získal kontrolu nad významným odvětvím.
Pokud jde o obchod s pohonnými hmotami, je pověst Česka katastrofální kvůli daňovým podvodům. „Buď trh ozdravíme a očistíme, nebo padneme všichni,“ říká šéf strategické společnosti Čepro Jan Duspěva v rozhovoru pro ČESKOU POZICI. Stát jako akcionář firmy také zvažuje nákup podílu v rafineriích kvůli posílení energetické bezpečnosti.
Definitivní jistotu, že Česko bude stavět další dva bloky Jaderné elektrárny Temelín (JETE), letos nezískáme. Vládní zmocněnec pro dostavbu JETE Václav Bartuška v rozhovoru pro ČESKOU POZICI upozorňuje, že jednotliví uchazeči nemají hotové referenční jaderné bloky. Případnou finální smlouvu s vítězem temelínského tendru bude nutné uzavřít později, ČEZ ovšem také nemusí žádného vítěze vybrat.
Zájmy českých a slovenských odběratelů ropy se mohou střetnout. Slovenská vláda prosazuje propojení ropovodu Družba přes Bratislavu do rakouské rafinerie Schwechat. Tím chce mimo jiné posílit energetickou bezpečnost země – díky přístupu k surovině z ropovodu TAL, který vede z italského Terstu. Slováci by se tím jistili proti výpadkům Družby. Jenže TAL je vytížený a kromě německých či rakouských zásobuje právě české rafinerie.
Pokud jde o dodávky ropy do Česka, loňský rok odhalil spoustu problémů. Ukázalo se, že zatímco některé cesty jsou z poněkud záhadných důvodů využívány méně, než by se čekalo (ropovod Družba), jiné bývají ucpané (ropovod TAL). Jestliže státní firma Mero koupila podíl v transalpinském TAL, je to dobrá zpráva. Ale zdaleka se tím nevyřeší všechny problémy. O volné kapacity TAL budou mít totiž zájem i další a větší podílníci tohoto ropovodu.
Premiérovi a ministru financí se už podařilo nalézt trafiky pro Ivana Fuksu a Marka Šnajdra. Zbývá „šéf“ skupiny rebelujících poslanců ODS Petr Tluchoř. Koho tentokrát pánové obejdou, jak to předvedli při dosazení Šnajdra do čela dozorčí rady společnosti Čepro? Zase Martina Kubu?
Český stát donedávna zvažoval variantu, že se kvůli energetické bezpečnosti pokusí zpětně odkoupit plynovody, nebo aspoň získat majetkový podíl v provozovatelské společnosti Net4Gas. Vláda nakonec tuto variantu vyhodnotila jako nereálnou. Peníze ve státní kase nejsou a pro žádnou státní společnost jako ČEPS či ČEZ by taková transakce nebyla výhodná. Stát si údajně dokáže své strategické zájmy ochránit i jinak.
„Je to zajištění reálné nezávislosti dodávek ropy do České republiky,“ komentoval úspěšnou akvizici pětiprocentního podílu v ropovodu TAL generální ředitel společnosti Mero. Další strategicky zásadní operací by mohlo být získání podílu v České rafinérské od společnosti Shell. Stane se ministr Martin Kuba tím, kdo bude integrovat ropný průmysl v Česku?
Televizní divák možná nechápavě zíral, když se v záběrech ze stého finále Davisova poháru objevovali – řečeno véčkařskou hantýrkou – dinosauři politiky a byznysu. Stará parta drží pohromadě.