V satirickém románu novináře Timura Vermese se Hitler v roce 2011 probudí v Německu. Poté, co odhalí podobné rysy minulosti a současnosti, ví, co dělat – opět dovedně využívá nízkost, populismus, hněv a závist. Německu sice novodobý Hitler nehrozí, ale to neznamená, že během vleklé hospodářské krize nemůže čelit podobně zjednodušujícím receptům na obtížné problémy. Toto politické svádění je totiž vždy trochu lákavé.

Miloš Zeman obsadil volný mediální prostor opravdu plošně. Pomáhá mu v tom síla nadpolovičního přímého mandátu, i intelektuální převaha a zkušenosti. A tak veřejnost prostřednictvím komentátorů visí Miloši Zemanovi na ústech a třídí jeho moudra-nemoudra; hledá v nich hlubší význam i v době, když jejich hlavní protagonista už dávno zapomněl, že je vyřknul.

Střet pražské vrchní státní zástupkyně s ředitelem protikorupční policie nikdy neměl takto kulminovat. Její kredit taje jako loňský sníh. Lenka Bradáčová a Tomáš Martinec se místo mediálního hrocení měli setkat a věci si vypovídat. Přímo a bez dalších svědků. Takto se situace medializovala do fáze, z níž není cesty zpět. Navíc policie a státní zastupitelství musejí být v určitém napětí! Všechno ostatní je špatně, píše Jan Schneider.

V Německu by měl 6. května začít bezpochyby nejsledovanější justiční spor od dob nechvalně proslulé Frakce Rudé armády. Vyšetřování případu neonacistické buňky Nacionálně socialistické podzemí, která zavraždila devět přistěhovalců a mladou policistku, i přípravu procesu však provázejí tak závažné chyby a zmatky, že se nahlas uvažuje o důkladných reformách celé německé bezpečnostní architektury, píše Zuzana Lizcová.