Označení „jsem Němec, jsem Čech, jsem Žid“ lze použít na většinu pražských, německy píšících literátů vesměs narozených v letech 1880 až 1890, které Max Brod souhrnně pojmenoval „Pražský kruh“. Anglický literární historik Leon I. Yudkin shrnuje jejich postavení v pražské kultuře a pocit zmatení, kam vlastně patří. Byl to německý ostrůvek v sílícím českém prostředí a židovský ostrůvek v německém ostrůvku.

Čínský spisovatel Mo Jen, loni oceněný Nobelovou cenou za literaturu, ve svém románu z roku 1988 ukazuje marný boj těch, kteří se pokusili postavit režimní mašinerii. Dle něho je komunismus v Číně prázdný pojem, lepším popisem jejího politického režimu by byla svévolná úřednická nadvláda. Mo Jenova kritika však není konstruktivní. Nakonec nepřijde žádný „hodný“ komunista a nerozežene zkorumpované byrokraty.

Marie-Hélène Rogeonová v Praze představila nový parfém své firmy Les Parfums de Rosine. Je potomkem slavných parfumářů z jihu Francie, její dědeček Louis Panafieu dodával samotnému Napoleonovi III. kolínskou vodu a pomádu na knír. „Kromě vůní spojených se světem růží se mi při rozhovoru s Marie-Hélène Rogeonovou vybavovaly úžasné souvislosti se jmény Pařížanů, kteří do ,pohádky‘ o této madam zapadají,“ píše Jana Máchalová.

Kultura je spojovaná s lidskou potřebou členství v dané společnosti, je jejím společným bohatstvím a vymezuje její identitu. Vytvářejí ji vždy jen elity, ale její smysl spočívá v emocích a aspiracích, které jsou společné všem členům společnosti. Ztráta kultury by znamenala pád do barbarství a rozklad společnosti. Její zachování a předávání je povinností, k níž se musíme probudit dřív, než bude pozdě.