Správa Národního parku Šumava si po odeznění kůrovcového žíru našla nový důvod pro tažení proti vlastním bezzásahovým zónám: přemnožené myši. Dotázaní zoologové se však podivují nad popisovaným okusem stromků v podzimním čase, když hlodavci mají období hojnosti. Neodborný popis nepravděpodobného jevu snižuje kredit národního parku.
Základní příčinou drastického snižování biodiverzity je destrukce přirozených stanovišť – území, kde existují biologická společenstva zhruba v tom druhovém složení, v jakém by tu byla, kdyby je neovlivňoval člověk. Tato místa musejí být ponechaná samovolnému vývoji. Pokusy degradovat tuto myšlenku na „ideál frustrovaného městského intelektuála“ nejsou podložené žádnými argumenty, píše ve své polemice ekolog Pavel Kindlmann.
Orgán státní správy při Národním parku Šumava zahájil řízení o žádosti ředitele parku Jiřího Mánka získat univerzální povolení k zásahům proti kůrovci v lesích 1. a 2. ochranné zóny. Jestliže toto územní rozhodnutí nabude právní moci, bude si Mánek po čtyři roky kácet, kde chce a co chce. Bez ohledu na to, jaké škody vzniknou na chráněných druzích rostlin a živočichů.
Pískovcové skály poskytují vědcům a ekologům dosud nevídané informace. Průlomové studie z nedávné doby zabývající se druhovou skladbou lesa odhalily, že přirozeně vznikající požáry výrazně ovlivnily lesní i ostatní ekosystémy na pískovcích. Využitím laserového skeneru získali odborníci podrobný obraz reliéfu významných pískovcových oblastí. Pomocí měřících přístrojů je zmapováno každé mikroklima.