Gradace kůrovce odeznívá, osud tetřeva byl rozmělněn, ale příběh Národního parku Šumava nevychládá. S dřívějšími články na téma Šumava vydanými ČESKOU POZICÍ polemizuje Radomír Mrkva: „Opravdu ,čistým řešením‘ by bylo přiznat, že se na Šumavě nezachovala člověkem nepoznamenaná přírodní krajina a lesy původního charakteru, a že tudíž národnímu parku nepřísluší statut II. kategorie. Mezinárodní kredit tím neztratíme, spíše naopak.“

Ředitel správy šumavského národního parku Jiří Mánek  v rozhovoru pro ihned.cz svou vizi změn. Staví na výdělečném podniku ze zavedení elektrických vláčků, na vybírání poplatků z běžeckého lyžování a na způsobech, jak přilákat turisty. Ideálním podnikatelem pro Šumavu je dle Mánka malý farmář, hospodařící na šumavských pláních. Na tetřeva, rysa či jelena ve vizi místo nezbylo.

Takže loňské kácení v bezzásahových zónách na Šumavě bylo vlastně statečným činem. Tak alespoň interpretuje vedení národního parku pokutu, kterou udělila inspekce životního prostředí. Lidé ve vedení parku si prý počínali odpovědně, když museli pro dobrou věc porušit zákon a riskovali nepříjemnosti i postih.

Orgán státní správy při Národním parku Šumava zahájil řízení o žádosti ředitele parku Jiřího Mánka získat univerzální povolení k zásahům proti kůrovci v lesích 1. a 2. ochranné zóny. Jestliže toto územní rozhodnutí nabude právní moci, bude si Mánek po čtyři roky kácet, kde chce a co chce. Bez ohledu na to, jaké škody vzniknou na chráněných druzích rostlin a živočichů.