Zdá se, že mezi uměním a meditací existuje rozpor. Dílo, ať už jakkoli oduševnělé, je ze své podstaty materialistické. Umělec usiluje o nesmrtelnost. Meditující poustevník netouží tvořit. Neusiluje o individuální nesmrtelnost, ale spíš o věčnost. Rozpor mezi duchem meditativním, který je na předmětech nezávislý, a tvořivým, jenž je na ně vázaný, ilustruje i rozpor mezi nesmrtelností a věčností.

Jihoamerický indiánský kmen Guaraní se proslavil dlouholetým putováním po Jižní Americe v hledání země bez padouchů. Následkem svých dějin však přestali věřit ve svět bez padouchů, a místo snění o věčném životě páchají sebevraždy nejrychlejším tempem z národů na Zemi. Ironií jejich osudu je, že jej způsobilo jedno z největších snění o světě bez padouchů, jaké kdo dokázal vymyslet.

Naše záchrana se musí odehrávat na dvou frontách. Na první stavět překážky destrukci zvenčí. Na druhé odstraňovat z cesty tvoření balvany sebenedůvěry, sebemrskačství a sebenenávisti. Má-li civilizace bílého muže mít nějaký smysl, a tím oprávnění své existence, nezbývá jí než dál pokorně nést svět na svých bedrech a vymýšlet stále nové vynálezy, jak si usnadňovat námahu. Jinak ji svět rozdrtí.

Chystá se nám vicekancléř svým téměř čarodějnickým vlivem na prezidenta a na skupinku obdivovatelů považující se za skutečnou konzervativní pravici vytvořit nějaký nový ráj na zemi? Takový, jenž svou božskou dokonalostí překoná všechna dobra demokracie a uchrání nás všech zel, jaká všechny podobné utopické experimenty přinášejí? Vychvalme ho za to do nebe! Třeba tam zůstane.