Minimálně během příštích dvou týdnů bude v Česku Miloš Zeman politickým lídrem levice a Karel Schwarzenberg pravice. Za čtrnáct dní tomu tak být nemusí, ale nyní tomu tak je. Tvrzení prezidenta Václava Klause, že v prvním kole prezidentské volby pravice utrpěla drtivou porážku, je falešné. V tuto chvíli se pouze změnil lídr české pravice. Pravicový euroskeptik nemá jediný důvod dát Zemanovi přednost před Schwarzenbergem.
Z židovského fanatika hebrejského jména Šavel se stává protižidovský fanatik s novým řeckým jménem Pavel. A povýší židovského Mesiáše s novým řeckým pojmenováním Christos na Bohem seslaného spasitele všech, kdo v něho uvěří. Ježíš přestává být Židem a v myslích křesťanů se rodí v dějinách dosud neznámý zločin bohovraždy. Budou jím od této chvíle vinni všichni Židé, muži, ženy, děti, všude, navždy.
Republikán Mitt Romney se v letošních amerických prezidentských volbách nestal černým koněm. Ve volební kampani na rozdíl od té před čtyřmi lety nemohl nikdo relevantní nadhodit otázku výběru mezi černochem a bělochem. Demokrat Barack Obama se mohl stát „prezidentem všech Američanů“, protože antirasistická nebo spíš „mimorasistická“ politika přestala být výsostným územím a výsadou levice, píše Janos Sebeök.
Po evropské mediální masáži se turista v Íránu nestačí divit. I když jen slepě chodí po vyšlapaných stezkách. Zároveň však zjistí, že Íránci nás sice považují za lidi se stejnou duchovní tradicí, ale na svou civilizaci jsou pyšní a rozhodně nestojí o to, abychom jim pomáhali s jejich problémy.
Ježíš se v textech popisujících jeho drama k mesiášství přímo nepřiznává, ač v ně věří. Důležité však je, že ho za Mesiáše považují jiní. Mesiáš neměl být podle hebrejských proroctví přímým spasitelem lidstva, ale židovského národa, o což se Ježíš během svátku Pesach pokusí. Nikoli v roli Boha, blázna či podvodníka, nýbrž cílevědomého a ve vůli Boží věřícího naplnitele svatých zákonů a proroctví.
Konec světa očekávali už prvotní křesťané, kteří sloužili jako potrava lvům. Ve 20. století však mohl skutečně nastat, a to „štědrým“ a „velkorysým“ použitím jaderných zbraní. Poprvé v dějinách se lidstvo mohlo samo zničit. Nepodléhejme však ani utopistické, ani apokalyptické mentalitě, ale žijme smysluplně a buďme připraveni na jistotu vlastní smrti v kterýkoli okamžik. To je správný život, píše Roman Joch.
Ježíšovo bláhové snění o světě bez padouchů – takzvané Kázání na hoře – nejživěji sděluje v 5. až 7. kapitole evangelista Matouš. Je adresované přímo dvanácti vybraným žákům, které předtím Ježíš posbíral mezi rybáři, a brilantním souhrnem etiky Hilelovy rabínské tradice. Přináší však riziko. Hlavním sebevražedným rizikem provázejícím tvořivost křesťanské civilizace však jsou dva Ježíšovy příkazy.
Kultura je spojovaná s lidskou potřebou členství v dané společnosti, je jejím společným bohatstvím a vymezuje její identitu. Vytvářejí ji vždy jen elity, ale její smysl spočívá v emocích a aspiracích, které jsou společné všem členům společnosti. Ztráta kultury by znamenala pád do barbarství a rozklad společnosti. Její zachování a předávání je povinností, k níž se musíme probudit dřív, než bude pozdě.
Izraelský politolog a filozof Šlomo Avineri se od počátku devadesátých let intenzivně zajímá o peripetie demokratické transformace v zemích střední a východní Evropy. Neméně pozorně však sleduje i současné změny na Blízkém východě. Při příležitosti návštěvy pražské konference Forum 2000 poskytl ČESKÉ POZICI rozhovor, jehož hlavním tématem bylo, jak Avineri říká, arabské probuzení.
Podobně jako v Breivikově manifestu i v obhajovací řeči norského masového vraha tvoří hlavní tón nenávist k muslimům, protože svou porodností zničí evropskou kulturu. Švýcarský režisér Milo Rau se ji se rozhodl převést na německé divadelní jeviště. Dle něho kritici evropské civilizace, jako je Breivik, mají možná pravdu, že ztrácíme něco ze svého kulturního dědictví. To je ale náš problém, ne muslimů.