Přiblblé a přisprostlé malůvky, nebo obraz naší doby, v níž je dovoleno vše? Facebookový fenomén Martyho frky vznikl v listopadu 2011. Během loňského roku počet odběratelů kultovních kreslených vtipů vyznačující se černým humorem na samé hranici vkusu raketově vzrostl a blíží se čtyřiceti tisícům. To je na poměry českého internetu úctyhodné číslo. Koncem roku prvních dvě stě „frků“ vyšlo knižně.
Perla je cennost, jež se na svět vyloupne z obyčejné schránky. A podobné jsou architektonické „drobnosti“ Česka, vesměs skryté zvídavcům putujícím českou krajinou, na něž tyto perly za odměnu „juknou“. Nejde jen o kostelíky, ale třeba i o svérázný vodojem, včelín, kandelábr, hrobku, rozhlednu, dřevěný mostek nebo Šemíkovu hrobku. Okrajové, přesto milé výtvory představuje kniha s názvem Drobné perly české architektury.
Sedmero badatelů mladší generace se více než pět roků věnovalo studiu toho, jak v době normalizace fungovala jedna z nejideologičtěji zasažených vysokoškolských institucí u nás: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Výsledkem je kniha Náměstí Krasnoarmějců 2 – strukturovaná, nedogmatická i metodologicky fundovaná mikrostudie života „rudé fakulty“ v letech 1969 až 1989.
Petr P. Hájek, prezidentův vicekancléř a „otec zakladatel“ Reflexu, tak trochu opanoval 44. letošní vydání zmíněného časopisu. Vystupuje hned ve čtyřech článcích, z toho v jednom obsáhlém a pozoruhodném rozhovoru. Důvodem je chystané vydání jeho knihy Smrt v sametu.
Vyšla kniha, jež potvrzuje a podrobně popisuje to, o čem nejspíš nechceme ani vědět ani slyšet: totiž že v Severní Koreji existují koncentrační tábory, z nichž vězni živí neodcházejí. Autor píše: „Američtí středoškoláci se diví, proč Franklin D. Roosevelt nebombardoval železniční tratě vedoucí k Hitlerovým lágrům… Jejich děti se za jednu generaci mohou ptát, proč se Západ jen nečinně díval na Kim Čong-ilovy tábory a vůbec nic neudělal.“ Vezme svět konečně korejské lágry na vědomí?
V Paraguayi žijí „čeští“ indiáni. Příští týden se jeden z potomků cestovatele A. V. Friče, sedmdesátiletý Rodolfo Ferreira Frič, podívá do vlasti svého slavného dědečka. Vydává tu totiž novou knihu.
Ve věku 92 let zemřel 5. června americký spisovatel sci-fi Ray Bradbury. V jeho antiutopii 451 stupňů Fahrenheita z roku 1953 jsou deliktem samotné knihy. Proto je musejí hasiči se symbolem mloka na přilbě vypátrat a zlikvidovat. V zamyšlení nad touto novelou Márton Békés píše: bezduchosti a otevřenému nebo skrytému pronásledování ducha nelze čelit destrukcí, nýbrž tvůrčí prací – čtením a psaním.
Kniha Placení profesorů z vydavatelství Routledge je „první globálně srovnávací analýzou fakultních platů, odměn a podmínek zaměstnání“. Poměřuje výplaty akademiků ve 28 zemích a na školách výzkumných, veřejných i soukromých. Kromě tvrdých dat ale tato knížka nabízí i nápady, jakými postupy mohou země získávat pro výuku ty nejzajímavější osobnosti.
Pokud se politikem stane politolog, který je autorem knihy o tom, jaká nemá být politka, neubráníme se porovnávání teorie s praxí. Nový šéf resortu školství přichází s pověstí experta a konzervativce jako řemen. Co můžeme od osobnosti Petra Fialy očekávat, pakliže se bude chovat v intencích, jež vyplývají z jeho knihy?
Je špatná kniha mrtvá? Proč a jak může kniha umřít? V Centrální galerii v Budapešti byla zahájena výstava Mrtvá knihovna – Nečtené knihy. Jde o pět tisíc mrtvých knih, jež si od roku 1989 v budapešťské Univerzitní knihovně nikdo nepůjčil. Jenže vše, co se v danou chvíli vytratí z obecného povědomí, je mrtvé pouze zdánlivě, a nejspíš to lze znovu nalézt. Expozice mrtvých knih proto nepřímo informuje, na co nyní zrovna nemyslíme.