Severokorejský diktátor Kim Čong-un si prý jaderným popichováním nepřátel, především Spojených států amerických, buduje kredit u vlastní generality. Na jeho přepjaté utužování protiimperialistické fronty však už nejsou zvědaví ani soudruzi v Čínské lidové republice, ani na Kubě. Urychlené rozmístění prvků protiraketové obrany v západním Pacifiku pak naznačuje, že USA berou severokorejskou hrozbu vážně.
Severokorejská státní média ve středu zveřejnila zprávu, že bývalý prezident USA Jimmy Carter poslal kondolenční dopis pravděpodobnému novému vládci KLDR Kim Čong-unovi k úmrtí jeho otce Kim Čong-ila. Dopustil se faux pax? Poslat, či neposlat? Pro oficiální diplomatický protokol je to každopádně oříšek a liší se i reakce demokratických zemí.
Vše nasvědčuje tomu, že vedoucí roli v KLDR převezme ani ne 30letý Kim Čong-un, tajemná postava se švýcarským vzděláním, polyglot, čtyřhvězdičkový generál a vynikající soudruh s minimálními vojenskými a politickými zkušenostmi. Disponuje ovšem tím hlavním. Jeho drahý otec Kim Čong-il si ho vybral za svého nástupce, což platí jako zákon. O tom ostatním se můžeme jen dohadovat.
Odstrašující účinek jaderných zbraní zatím nikdy nezklamal. A je jedno, jak silný stát je předmětem tohoto účinku. Za studené války se silný Sovětský svaz odstrašoval se silnými Spojenými státy americkými. Funguje to však i ve vztahu slabý versus silný. Proto tolik chtěly USA zbavit Kaddáfího jádra v roce 2003, proto to samé vidíme v případě Severní Koreje.
Princip jaderného odstrašení funguje spolehlivě. Pchjongjang ví, že jeho nepřátelé mají jaderné hlavice, USA a spol. už si tak jisti u KLDR nejsou, ale co kdyby přece... Proto se současná situace na Korejském poloostrově zase stabilizuje, i když válka bude hrozit stále.