„Když jsem skládal soudcovský slib, nepředstavoval jsem si, že budu dělat něco jako mluvit k lidem na náměstí. Vidíte, že na této situaci je něco nenormálního, něco, co by se asi dít nemělo,“ řekl soudce, známý z případu takzvané justiční mafie, jenž vystoupil minulý čtvrtek na demonstraci Chceme nezávislou justici. V rozhovoru pro ČESKOU POZICI mimi jiné říká: „Situaci vnímám tak, že skutečně je funkce státu ohrožena v jednom směru – v tom, že lidé státu nevěří.“

Středeční odvolání ministra spravedlnosti se setkává s nepochopením většiny českých vrcholných manažerů i předních právníků. Zaznívají i názory: „Odvolání Pospíšila je dokladem prorůstání organizovaného zločinu do nejvyšších pater politiky (včetně Hradu) a naznačuje, že boj za očistu a nápravu společnosti bude ještě hodně tvrdý.“ Nebo také: „Nečas dokázal učinit krok, který nechápou jak jeho příznivci, tak jeho odpůrci.“

Události poslední středy, kdy prezident na návrh premiéra Nečase odvolal ministra Pospíšila, vykazují některé rysy svědčící o tom, že končí společenská smlouva. Zamýšlí se nad nimi profesor Miroslav Bárta, který se mimo jiné zabývá tématem transformací složitých společností. Dospívá k závěru, že stávající společenské paradigma prochází svou závěrečnou fází. A možná je tedy načase změnit i naše vnímání a míru tolerance tam, kde cítíme, že se dějí nepochopitelné věci.

Činnost Jiřího Pospíšila se konečně začala pomalu stávat nikoliv politicky, ale ústavně konzistentní. Ve svých důsledcích to znamenalo, že policie otevřela resty z dob minulých, kdy ony choulostivé kauzy reálně nebylo možné vyšetřit. Znamenalo to ale i možnost (pro vládu nebezpečí), že by se státní zastupitelství začalo dostávat do nebývalé formy, komentuje ministrovo odvolání Jan Schneider.