Mezi programové priority ODS do roku 2014 se objevila teze „zjednodušením trestního řádu zrychlit trestní řízení“. Tato nekonkrétní formulace vyvolala u některých právníků, které jsme oslovili, jisté zneklidnění. Například: „Problém dlouhotrvajících trestních řízení spočívá často ve složitosti šetřených kauz. Pokud se tato část trestního procesu má v budoucnu zjednodušit, tak se obávám, že by se tak mohlo stát na úkor kvality a objektivity.“

Spor o podání žaloby pro velezradu na Václava Klause vzbuzoval od počátku emoce nejen proto, že to vypadalo jako příliš silné kafe. Jde také o to, že mohla být podána proti prezidentovi, když byl v „plné síle“, nikoli na odchodu, což bohužel připomíná jakési okopávání kotníků. Jsou však důvody si myslet, že je přesto prospěšná. Tyto důvody i šance žaloby na úspěch komentuje Jan Schneider.

Skoro to vypadá, že jde o promyšlenou taktiku vlády, jež se všemožně snaží distancovat od amnestie. Přibývá zpráv, jež svědčí o horečném úsilí státních zástupců a soudců využít všech opravných prostředků, aby přeci dokončili případy, na něž se vztahuje novoroční abolice zahrnutá v článku II. amnestie.

Klausova a Nečasova amnestie nespočívá v tom, koho pustí, ale koho nezavřou. Politici tvrdí, že ji vymysleli, aby vyřešili dva problémy: přeplněná vězení a tunelářské či korupční kauzy vlekoucí se více než osm let. Jelikož však jde o řešení nesystémové a bez řádného vysvětlení, nedivme se, že mnoho slušných občanů začíná přemýšlet, zda vůbec platit daně.