Nevyzpytatelnost severokorejského režimu vyplývá z toho, že vnější agresí reaguje na vnitřní problémy, což lze zvnějšku obtížně poznat. Míra napětí a harašení jadernými zbraněmi vypovídá nejen o naléhavosti zvnějšku neviditelného konfliktu panovníka s rudou šlechtou, ale i o blížících se změnách. Pokud jí vůdce Kim Čong-un podle čínského vzoru nepředá část moci, příliš dlouho vládnout nebude, píše Vít Kučík.

Svět se změnil. V rozhovoru pro ČESKOU POZICI o těchto změnách hovoří český spisovatel Ota Ulč, emigrant z roku 1959 žijící v USA. Nepovažuje amerického prezidenta Baracka Obamu za Mesiáše a popisuje z vlastní zkušenosti čínský kapitalismus. Dle Ulče komunismus v Rusku neobživne. O dění v Česku pak říká: Porážku pana knížete jsem neshledal takovou katastrofou, jaká nás postihla v listopadovém debaklu 2012 za velkou louží.

Severní Korea před pár dny provedla třetí jaderný test. Íránští duchovní vůdci naopak vydali na vývoj, výrobu a držení jaderných zbraní zákaz a obohacený uran země používá jako palivo do elektráren. Přesto jsou reakce západních velmocí na tyto státy diametrálně odlišné. Paradoxně Severní Korea coby „zločinný stát“ je v mnohem větším klidu než Írán, píše Jan Schneider.

Vyšla kniha, jež potvrzuje a podrobně popisuje to, o čem nejspíš nechceme ani vědět ani slyšet: totiž že v Severní Koreji existují koncentrační tábory, z nichž vězni živí neodcházejí. Autor píše: „Američtí středoškoláci se diví, proč Franklin D. Roosevelt nebombardoval železniční tratě vedoucí k Hitlerovým lágrům… Jejich děti se za jednu generaci mohou ptát, proč se Západ jen nečinně díval na Kim Čong-ilovy tábory a vůbec nic neudělal.“ Vezme svět konečně korejské lágry na vědomí?