Jmenování Johna Kerryho do funkce ministra zahraničí lze vnímat jako Obamovo gesto navenek. Co světu sděluje? Šéfem americké diplomacie je válečný hrdina a protiválečný aktivista v jednom. Do boje se nepohrne, ale také z něj hned neuteče. Soudě podle jeho prvního proslovu v úřadu je Kerry nejspíš trochu suchar, nebo také svědomitý úředník, který se hlavně stará, aby jeho resort dostal co největší krajíc z tenčícího se rozpočtu.

V eurozóně narůstá napětí. Potvrzují to i události v Itálii, Španělsku, Irsku, Řecku a na Kypru. Uplynulý týden přinesl do vyhecovaného zápasu několikaměsíční „oddechový čas“. Požádal o něj Německý ústavní soud, který začal projednávat stížnost na podpis Německa pod Evropský stabilizační mechanismus a rozpočtový pakt EU. Není to od něj obstrukce, ale zodpovědné jednání, píše Bohumil Studýnka.

Hlavním heslem dění na finančních trzích se na počátku tohoto týdne stala krize ve Španělsku. Vláda premiéra Mariana Rajoye se zatím tváří, že je schopna situaci zvládnout, ale její manévrovací prostor se zužuje. Začínají se objevovat názory, že nikoli Řecko, jak se všeobecně předpokládá, ale právě Španělsko by mohlo být první zemí, která pustí k vodě společnou evropskou měnu. Důvodů je několik.

Španělské odbory nevedly generální stávku 29. března kvůli vyššímu počtu pracovních míst, ale především proti snadnějšímu propouštění: aby „staré“ a zaměstnané nemohli nahradit „mladí“ nezaměstnaní. „Staří“ totiž postupně ztrácejí klídek. A vedle nich vyrůstá „mladá“ ztracená generace, jež nemá budoucnost, je špatně a nevhodně vzdělaná a má dluhy z minulosti. Dost děsivý koktejl, píše Václav Vlk.