Kyberfilozof Jaron Lanier se obrátil proti ideologii, které kdysi přísahal věrnost. Společně s hrstkou internetových pionýrů spoluvytvářel intelektuální koncepty toho, čemu dnes říkáme web 2.0. Dnes by ten bzučící úl, jak internet v posledních letech nazývá, nejraději vykouřil. Co mu na něm vadí? Vlastně úplně všechno.

Díky IPO Facebooku se z dlouhé řady zaměstnanců největší internetové sociální sítě světa stali téměř přes noc miliardáři. „A kdy zaplatíte nám,“ ozvali se vzápětí logicky její uživatelé. Koneckonců to byli oni, kdo dnem i nocí aktivně spoluvytvářeli obsah, díky němuž se z Facebooku stal internetový fenomén. Teď by se mohli dočkat.

Před rokem bylo v USA na neurčito odloženo projednávání protipirátského zákona. Jedním z organizátorů kampaní proti Stop Online Piracy Act (SOPA) byl i mladý internetový aktivista Aaron Swartz. Stejně jako se v kyberprostoru otřásly nuly a jedničky 26. října 2011, kdy byl návrh SOPA předložen Sněmovně reprezentantů, rozbouřil se world wide web 11. ledna 2013, kdy si Swartz vzal život. Za jeho boj za svobodný internet mu totiž hrozilo 50 let za mřížemi. 

Na počátku byla náhoda, dřevěný vláček a pokus vytvořit něco, na co už nikdy nezapomenete. Na konci byla firma, která vyráběla vše, co si lze v dětském světě hraní představit. A několik patentů, jež hračky Jaroslava Voldřicha odlišily od nabité konkurence. Například houpací koník, který je zároveň stolkem a židličkou. Životní příběh českého výrobce hraček plný zvratů a podnikatelského štěstí na trhu pro nejmenší zákazníky.