Před vystoupením Davida Ratha ve sněmovně panovala mezi sociálními demokraty nervozita, aby bývalý hejtman „nezazpíval“. Leč stalo se. A díky vtipálkům z redakce časopisu Reflex byl Rathův projev i zhudebněn.

Před blížícími se volbami se objevují různé iniciativy a projekty, které svým rázem tak trochu nenápadně připomínají období před sněmovními volbami v roce 2010. Jde o tvrdou kritiku politického stavu. Hitem dnešní doby jsou takzvané protestsongy. Naposledy politiky „zpráskali“ David Koller a Barbora Poláková v písni Jsme v prdeli. Obouvají se do nás všech a vyzývají k odpovědnosti za veřejné dění.

Když v pátek 18. května zemřel těsně před svými 87. narozeninami legendární německý pěvec Dietrich Fischer-Dieskau, musely se rozeznít imaginární zvony snad všech světových operních scén a koncertních síní. Fischer-Dieskau byl umělecký monument, pro mnohé nejen nejlepší barytonista 20. století, ale i osobnost, která pomohla Německu dostat se z poválečné izolace a rehabilitovat německou hudbu i jazyk. A nejen to.

Říkají o něm, že je díky slovnímu aparátu dekadentní či i morbidní a nekrofilní. S jistým sarkasmem a groteskností totiž popisuje nejen otázky života, ale i smrti. Básník J. H. Krchovský o sobě v rozhovoru říká: „To, co píšu, není poezie, spíš antipoezie. Dosud jsem schopen jakéhosi odstupu a sebereflexe a své ,manévry‘ konám beze svědků. Milerád budu i za obecního blbýho, někdo to dělat musí.“