Co jsme se dozvěděli už loni o tom, jaké „pěkné“ změny nás letos čekají? A co jsme se dozvěděli hned na počátku roku 2013? Například, že největší odpůrce amnestií Václav Klaus vyhlásil amnestii nebývalých rozměrů a navíc se jako největší kritik EU a evropských institucí při obhajobě její části odvolává na Evropský soud pro lidská práva, píše Patrik Nacher.

Dle německého spisovatele Hanse Magnuse Enzensbergra je ironií dějin, že impuls k vytvoření Evropské unie, ekonomika, ji v současnosti kvůli možnému rozpadu eurozóny nejvíc ohrožuje. Navíc je z Bruselu často slyšet, že k dohodnutému řešení neexistuje alternativa. Z dějin však víme, že až dosud se všechna impéria rozpadla kvůli nadměrné rozpínavosti a vnitřním protikladům. Možné totéž čeká i EU.

V roce 2002 němečtí policisté pohrozili Magnusi Gäfgenovi, únosci jedenáctiletého Jakoba von Metzlera, že pokud neprozradí, kde ho ukrývá, způsobí mu fyzickou bolest. Únosce poté přiznal, že ho zavraždil. Tato tragédie učinila diskuse o mučení aktuálními. Navíc se ukázalo, že otázku mučení nedokáže absolutně vyřešit sebevíc demokratický stát. Představuje mučení skutečně tak velké zlo?

Obhájci Michaila Chodorkovského vybojovali ve Štrasburku pro svého klienta 24 tisíc eur, méně už je ventilováno, že v hlavní části sporu, totiž zda je Chodorkovskij politickým vězněm, neuspěli. Postoj Evropského soudu pro lidská práva je pěknou dardou i všem českým, údajně „z politických motivů“ stíhaným Bartákům a podobným. S takovou legendou neuspějí!