Kde a kdy udělali soudruzi z Bruselu chybu? Odpověď hledejme v návratu ke kořenům – k Schumanovu plánu a k Montánní unii. Šlo o první funkčně zamýšlenou i funkci docilující evropskou integraci. Jednotná měna euro je jen nástrojem destrukce, s nímž Evropa v novém miléniu v tvrdé konkurenci neobstojí. Návrat ke kořenům je běžnou lidskou zkušeností. Pomáhá vždy, nabádá Bohumil Studýnka.
Řeckými volbami skončila jedna evropská politická epocha – střídání u moci mírně konzervativních a jen ve vzpomínkách socialistických stran a jejich uplácení sociálním státem. Bohumil Studýnka navrhuje, aby Evropský parlament aspoň jednou ukázal akceschopnost a vydal směrnici: „Lukas Papadimos a řecké politické strany se zasloužili o návrat zdravého rozumu, prohlédnutí a správné fungování EMU.“
Evropští lídři si začínají uvědomovat, že vnější svět jim z dluhové krize nepomůže. Nikdo se nad „starou dobrou“ Evropou nedojímá, ani se nehrne jí finančně pomoci. Jasně to daly několikrát najevo USA. A ani země skupiny BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoafrická republika) se nechystají spáchat ekonomickou sebevraždu nezištnou záchranou Evropské unie. Jaký je názor vnějšího světa na EU?
V pondělí 6. února 2012 dal tandem Merkozy konečně najevo, že řecký bankrot bude... snad. Atény mají úterek na rozhodnutí, zda se země (závazně) zaváže k reformám. Řekové prý laskavě musejí říct, na čem se doma dohodli. Dva řecké odborové svazy na to promptně vyhlásily generální stávku. Člověk by řekl, že není možné, aby Řekové stále považovali ostatní Evropany za ty „blbé Franky“.
U operace s názvem Evropská fiskální unie být nemusíme, protože nevyřeší hlavní evropský problém roku 2012. Vstup do ní není pro Českou republiku zásadní volbou, osudovým krokem pro směřování české existence v 21. století. Není úhelným kamenem ani zahraniční politiky, ani národních zájmů, které dnes už zcela otevřeně preferují všechny země unie. Pro tento náhled argumentuje ve svém komentáři Bohumil Studýnka.
Politici ohlásili z Bruselu nový začátek, ale nějak to drhne přátelé. Navržená „fiskální“ unie není skutečnou unií, jen souhrnem dobrých fiskálních úmyslů. Je to pragmatické, ale není to řešení. Krize evropských společenských elit, které nechtějí a nemohou přiznat, že věci jsou vedeny dvacet let špatně, pokračuje. Dobrou zprávou je jen více ochoty, odvahy a pokory. Ale to k záchraně eura i unie stačit nebude.
Divotvorný elixír? Britská příprava na chaos a násilí, německé poselství o odložení eurobondů, až patetické vystoupení polského ministra, upřímnost finského eurokomisaře plus Barack Obama. Zamíchat, protřepat a hle: MMF a centrální banky začaly přidávat likviditu trhům vyprahlým mezibankovním úvěrovým kolapsem. Je to sice zase jen tištění peněz, ale svět zatím nic lepšího nemá. Reakce trhů je pozitivní, euro ještě dýchá.
Buď Francie, ostatní románské státy a Řecko budou žít podle německých pravidel, nebo je třeba, aby se Německo a další spořivé severoevropské státy s řízenou ekonomikou začaly víc podobat Řeku Zorbovi. Neschopnost vyřešit tuto neřešitelnou šarádu je skutečným důvodem, proč Evropa tak dlouho nemůže zaujmout jasný postoj ke krizi eurozóny.
Řecko v pondělí oznámilo, že nesplní závazek snížit schodek letošního rozpočtu na 7,6 z loňských 10,5 procenta HDP. Přesto o další pomoc od Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu zřejmě nepřijde. Národní parlamenty zemí eurozóny poslušně schvalují navýšení záchranného valu pro zadlužené země. Každý západní val však má svou Normandii, jež umožní invazi.
Angela Merkelová dnes zvládla zatím největší problém, s nímž potýkala ve funkci německé kancléřky. Bundestag totiž odhlasoval zákon, dle nějž se finanční prostředky v Evropském fondu finanční stability zvýší ze současných 250 na 440 miliard eur. Bude však ještě hlasovat o dalších dvou věcech týkajících se krize eurozóny – o druhé finanční pomoci Řecku a o Evropském stabilizačním mechanismu.