Před čtyřmi roky se v Praze konal první summit Východního partnerství mezi EU a šesticí bývalých sovětských republik. Jaký je současný stav iniciativy, již Černínský palác i nadále označuje za jednu ze svých priorit? Východní partnerství hmatatelné výsledky zatím nepřineslo. Neodráží celkem věrně rozporuplný vztah EU k východním sousedům a zároveň postsovětských zemí k unii, to vše za nepřátelsky přehlíživého dohledu Ruska?

V satirickém románu novináře Timura Vermese se Hitler v roce 2011 probudí v Německu. Poté, co odhalí podobné rysy minulosti a současnosti, ví, co dělat – opět dovedně využívá nízkost, populismus, hněv a závist. Německu sice novodobý Hitler nehrozí, ale to neznamená, že během vleklé hospodářské krize nemůže čelit podobně zjednodušujícím receptům na obtížné problémy. Toto politické svádění je totiž vždy trochu lákavé.

Alternativu pro Německo (AfD) nelze jednoznačně onálepkovat jako „euroskeptickou“. Nová strana na německé politické scéně se nestaví proti evropské integraci jako celku, bojuje pouze proti jednotné měně euro a jejímu tabuizování. Prorazí však v zářijových parlamentních volbách tento „neideologický středový subjekt založený na selském rozumu“ pouze s jediným silným tématem? Ptá se Zuzana Lizcová.

Bude-li Německo příliš aktivně podporovat hlubší nadnárodní integraci (prakticky jedno v jaké oblasti), dočká se ihned kritiky za enormní nárůst svého vlivu v EU. Nebude-li Německo podporovat (nutný) integrační posun, bude kritizováno za uchovávání statu quo, ze kterého profituje německá exportní ekonomika. Nad německým integračním dilematem se zamýšlí Michal Vít.