Brutální a šokující útok na uměleckého šéfa baletu moskevského Velkého divadla Sergeje Filina byl zřejmě pouhým začátkem, který otevřel Pandořinu skříňku. Nyní začnou pěkně jeden po druhém vyplouvat na povrch skandály, jež zůstávaly veřejnosti dlouhá léta skryté za naleštěnou fasádou proslulého divadelního domu, píše Gábor Stier.

Činohra Národního divadla ztrácí dobrou pověst. Už není metou českého herectva. Dokonce ani slušně financovanou českou činoherní scénou. Kdo chce mít jistotu, že uvidí originální představení, které mu navíc otevře dosud netušený pohled na současnost, dneska nechodí do Národního divadla. „Další zbytečná inscenace“, stojí v glose k jedné z jeho posledních činoherních premiér. Na mysl se vkrádá i parafráze: „Další zbytečné divadlo?“

Muzikál Divadlo Gočár v Divadle Komedie je velkolepě hravá hudebně-divadelní miniatura Miloše Orsona Štědroně, v režii Jana Nebeského. Tři tvůrci, kteří vtiskli tvář moderní české architektuře – Josef Gočár, Jože Plečnik a Pavel Janák –, v ní zpívají, tančí a představují své vize. Sekunduje jim Československá republika. A z televizní obrazovky nad jevištěm všem v nekonečné smyčce typickým gestem kyne animovaný tatíček Masaryk.

Festival německého divadla Theater.cz zahájil 17. ročník inscenací hry Rainera Wernera Fassbindera Hořké slzy Petry von Kantové. Pod vedením rakouského režiséra Martina Kušeje ji předvedly herečky Bavorské státní činohry z Mnichova. Příběh lesbického vztahu, v němž se to, co mělo být láskou, zvrhává v závislost a duševní i fyzické násilí, je přesně z těch, s nímž si české publikum z různých důvodů neví úplně rady.