Zavést školné na veřejných vysokých školách, nebo nikoliv? Ožehavá otázka, která již v současné fázi přípravy „vysokoškolské reformy“ v Česku nebolí, je politickým tématem i u našich německých sousedů. Po necelých deseti letech, kdy bylo školné zavedeno téměř v polovině spolkových zemí Německa, budou totiž vysoké školy financovány opět jen z veřejných zdrojů. Analýza Jana Kouckého a Jana Kovařovice.

Na počátku byl – jak jinak – dobrý úmysl. Vláda kancléřky Angely Merkelové schválila v roce 2007 právo na poskytnutí péče pro malé děti od jednoho roku do tří let. V platnost má vstoupit od poloviny roku 2013 a jeho cílem je zlepšit možnosti propojení pracovního uplatnění s rodinou a výchovou. Teď se však část vládní koalice „cuká“. Důvody jsou nejen idoleogické, ale v době všeobecných úspor i finanční.

Nakolik důvěryhodné jsou informace, které poskytují účetní závěrky ministerstev a dalších státních institucí? Tedy výkazy, z nichž ministerstvo financí a centrální banka vycházejí například při odhadech vládního dluhu či deficitu veřejných financí? Nejvyšší kontrolní úřad upozorňuje, že stoprocentní spoleh na ně rozhodně není. V kontextu řeckých problémů by se to mohlo České republice vymstít.

Úřad německého prezidenta platíval za místo důstojnosti, respektu a nedotknutelnosti. Situace se změnila před rokem a půl spolu s rezignací Horsta Köhlera, který tvrdil, že post nemůže vykonávat, neboť k němu novináři ani veřejnost nechovají odpovídající respekt. Naplno to pocítil nynější prezident Christian Wulff, jehož finanční transakce z doby premiérování v Dolním Sasku začala propírat média.