Václav Klaus ve svém článku „Souboj o veřejný prostor nekončí“ napsal, že je mu podezřelá hra papeže Františka na chudobu. Není s to pochopit, že někdo může svou dobrovolnou chudobu myslet vážně, že to nemusí být jen hra. Lidé, zpomalte! Majetek a bohatství nejsou všechno, a smyslem života už vůbec ne. Nakonec však světlo uviděli i větší hříšníci, než je náš exprezident, a proto má stále šanci, píše Roman Joch.

Dle německého novináře Waltera Wüllenwebera se asociálně nechovají pouze nejméně majetné společenské skupiny, ale do značné míry i bohatí Němci. A tvrdí, že oproti očekávání se tyto dvě části společnosti – nejnižší a nejvyšší – překvapivě podobají. Nejvyšší společenská skupina se stahuje do svých elitních ghett, nejnižší zase do chudinských. Obě se však pohybují na scéně stanovené střední třídou, jež stojí u kormidla a nedívá se nalevo ani napravo.

Příčina problémů Řecka spočívá v událostech před jeho vstupem do EU. V jejich důsledku v něm začal vládnout pravicový socialistický režim. Řecká situace je o to zoufalejší, že se neobjevuje žádné východisko. Mnohem bolestivější je však pro Řeky zjištění, že ztratili schopnost žít v chudobě. A lze jen doufat, že Řekové zcela neztratili potenciál k této schopnosti, a přitom si zachovat důstojnost.

Patnáct procent dětí v Evropě žije v relativní chudobě, když si nemohou dovolit věci, které by měly být běžné a jim dostupné. UNICEF definoval čtrnáct základních dětských potřeb. Nejlépe dopadají skandinávské země, nejhůře Bulharsko a Rumunsko.