Rozhlasový program ČRo Plus nedávno odvysílal rozhovor s poslancem Borisem Šťastným a advokátem Václavem Láskou o politických trafikách. Poslanec při něm mimo jiné nevědomky odhalil, jak naše politické elity vnímají své výjimečné postavení a jak zakročují proti těm, kdo je chtějí ohrozit. Zamýšlí se nad tím Vladimír Meier.
Nestává se to často, aby vzpomínka na právě zesnulou osobu vyloudila bezprostřední a neodolatelný úsměv na tváři. Kdo by ale také chtěl odolat, když jde o Rudolfa Battěka! Pravím, že jde, nikoliv, že šlo. Rudolfa Battěka, sociologa a levicového filozofa, který „mnoha lidem zamotal hlavu“, se jen tak nezbavíme, a kdo by také chtěl. Píše v nekrologu Jan Schneider.
Václav Klaus stejně jako před ním Václav Havel řešil na Nový rok ve svém projevu jakousi kvadraturu kruhu. Výsledkem vždy byl kompromis mezi tím, co by prezident měl a patrně i chtěl spoluobčanům říci, a časem, který k tomu má k dispozici. Stejně jako v předchozích devíti novoročních projevech současného prezidenta Klause ani v tom desátém není o korupci jediná zmínka. Proč asi? Ptá se Petr Nováček.
Ve čtvrtek 22. listopadu zemřel ve věku 83 let spisovatel a moravský patriot Jan Trefulka. Je dokladem toho, že všechny české spisovatele nelze soudit dle jejich členství v komunistické straně. Veřejnost ho sice zná méně než třeba Ludvíka Vaculíka či Milana Kunderu, ale od šedesátých let výrazně ovlivňoval české kulturní prostředí. Jeho pohřeb se bude konat ve čtvrtek 29. listopadu v brněnském krematoriu.
Po politických či společenských kotrmelcích, korupci a volebním úspěchu komunistů si mnoho lidí začíná myslet, že 17. listopadu není co slavit. Mladý, 33letý historik Tomáš Bursík však v rozhovoru říká, že určitá deziluze přichází po jakémkoli vzedmutí energie a tužeb. Na druhou stranu lze z jeho slov vytušit, že uzavření historického účtu s komunismem a komunisty nás zřejmě teprve čeká.
Ve čtvrtek 14. června zemřel v Brně ve věku 84 let český levicový politik, filozof, psycholog a politolog Jaroslav Šabata (1927– 2012). Vzpomíná na něho jeho přítel, evangelický farář Jan Šimsa. Dle jeho první představy to měl být rozhodný revolucionář. Uviděl však křehkého intelektuála. Vzpomínky na něho, jeho články a knihy zůstanou inspirací k poznání světa politiky i posledních cílů života.
Zdá se, že sofistikovanou technikou prolamující soukromí v Česku disponuje i někdo jiný než státní bezpečnostní složky, například bezpečnostní agentury a finanční skupiny. Podle valné většiny vrcholných manažerů oslovených ČESKOU POZICÍ by však stát měl mít tyto soukromé subjekty pod kontrolou. Jeden z nich píše: „Máme-li žít ve svobodné zemi, stát má mít monopol na represi a násilí.“
Z hysterické argumentace poslance Marka Bendy, když v České televizi reagoval na požadavky nové občanské platformy Vraťte nám stát, vyplývá, že politici mají asi nahnáno. Spojení 23 občanských iniciativ a organizací je jev nezvyklý. Teď však půjde o to, aby občanská platforma své náměty nerozmělňovala a aby svůj tlak spektakulárně nezvyšovala, ale rozložila ho trpělivě do času, domnívá se v komentáři Jan Schneider.
V pondělí 26. března zemřel ve věku 79 let český a slovenský historik, pedagog, politik a signatář Charty 77. V osobní výpovědi, v níž rekapituluje jeho život a vliv nejen na slovenskou, ale i českou a československou společnost, na něho vzpomíná Milan Žitný. Dle něho stále provokoval, nikoli však účelově. Byl to jeho způsob, jak odstranit cudnou roušku salonní konvence z nehezké skutečnosti.
Dnes ráno zemřel ve věku 75 let dramatik, esejista, jeden z nejvýznamnějších signatářů Charty 77, devátý a poslední prezident Československa (1989–1992) a první prezident České republiky (1993–2003). Od padesátých let až v podstatě do současnosti se snažil stmelovat českou společnost, neboť se znal snad se všemi významnými lidmi v bývalém Československu i v dnešní ČR. Ne vždy se mu to dařilo.