Jak vzniká náboženská víra a jak se novými zkušenostmi a myšlenkami mění? Dle anglického konzervativního filozofa Rogera Scrutona Bůh není hypotéza zařaditelná mezi základní konstanty a zákony kvantové mechaniky. Následky ateistické kultury pak považuje za problém nejen intelektuální, ale i morální, jehož projevem je odvrácení od Boha. A rozvíjí „teorii tváře“ – osoby, světa a Boha – založené na já-ty-proč?

Pohanské, židovské i křesťanské Velikonoce jsou spjaté s novými možnostmi vycházejícími ze smrti a pocitu zmaru, který symbolizuje vyčerpávající zima. Náš život závisí na Velikonocích. Na tom, že zima skončí a příroda znovu ožije i že naše naděje nebudou zdrojem zklamání, ale síly. Křesťanské Velikonoce lze číst jako protest proti lidskému zmaru i nabídce rezignovat a zmar vydat za zákon světa, píše Tereza Matějčková.

V posledním díle svého seriálu Benjamin Kuras vyslovuje obavu, že veškerému snění o světě bez padouchů a civilizaci na něm založené hrozí utonutí v písečné poušti totalitního islámistánu. Nadějí na záchranu světa před morálním krachem je „etika skvělosti“. Vize morálního vědomí, jež se rozněcuje tvůrčím zápalem v obrovský žár tvorby spalující chapadla padoušství přisátá k lidskému tvoření a sající z něho mízu.

Náboženství a podobné víry v jediné správné pravdy dávají zlu punc správnosti ve jménu „vyššího dobra“ a umožňují lidem páchat padoušství, jaká by si jinak nedovolili. Není ale všechno to „Boží lékařství“ jen zneužíváním Božího jména k obhajobě touhy jedné skupiny lidí okrást jinou? Nepomohlo by víc lidské psychice přiznání, že takové sklony za určitých okolností všichni máme, ale chceme je držet na uzdě?