Na rozdíl od ostatních postsovětských zemí Ukrajina postrádá zakotvení. Jinak to být nemůže, neboť si své mentální a hodnotové hranice dodnes nevytyčila. Pohne-li se směrem k Eurasii, naráží na odpor západních a centrálních regionů země, zatímco sbližování z euroatlantickou zónou je hned blokováno bohatými východními oblastmi. Tato nezakotvenost ale Kyjevu – a rovněž i Bruselu – (zatím) vyhovuje, píše Gábor Stier.

Běloruská opozice bezradně rozhazuje rukama, když se konfrontuje s hořkou skutečností, že se jí v blízké budoucnosti jen stěží podaří zbavit Alexandra Lukašenka, který zemi vládne již téměř 20 let. Opoziční předák Vincuk Vjačorka, který v Minsku hovořil s Gáborem Stierem, navzdory tomu neztrácí naději a věří, že okamžik pravdy nadejde v Bělorusku při prezidentských volbách v roce 2015.

Erární optimismus oficiálních představitelů běloruského režimu potvrdily nedělní parlamentní volby. V nich si vládnoucí moc nikým nerušena dokráčela pro drtivé vítězství. Oproti tomu rozhádaná opozice nedosáhla vůbec ničeho. Ačkoliv v Minsku nebyla znát ani stopa nadšení, jak píše Gábor Stier přímo z místa dění, v náladě hlavního města Běloruska nebyla cítit ani nespokojenost.

Dosavadní zahraničně-politický kurz Dmitrije Medveděva usilující o kompromisy nesplnil naděje, jež do něj byly vkládány, tvrdí v rozhovoru pro ČESKOU POZICI odborník Igor Korotčenko. S návratem Vladimira Putina do Kremlu se podle Korotčenka sice Moskva bude snažit spolupracovat se Západem, ale nastanou korekce. Pro Rusko je nejdůležitější, aby si zachovalo koncentraci moci a akceschopnost a udrželo stabilitu.