Není válka v Sýrii také tragickým projevem toho, že hlas mladé generace může za určitých okolností nabýt násilné dimenze? Jak jednají opoziční milice, když se před nimi nečekaně otevře možnost ovládnout a kontrolovat celé město? Z videa natočeného v zasedací místnosti městského úřadu Raqqa vyplývá, že je scestné dávat přednost buď jim, nebo straně prezidenta Bašára Asada.

V tuto chvíli je prezident Sýrie Bašár Asad stále v centru tří okruhů spojenců, které ho obepínají. První dva jsou s ním spojené krutou logikou zabíjet, anebo být zabit. Třetí kruh ztělesňující celou alavitskou komunitu lze pak popsat jako pouto mezi vězněným a vězněm. Asad zavlekl své lidi do konfliktu, za který zaplatí v duchu kolektivní viny bez rozdílu všichni alavité. Jen proto, že jimi jsou, píše Jan Čuřík.

Geopolitika ruské zahraniční politiky se už víc než sto let snaží prorazit z nehostinné Eurasie do mírného pásu, kontrolovat jih. Proto usiluje o politiky jednající v souladu s národními zájmy Ruska, jako je syrský prezident Bašár Asad, kyperský prezident Demetris Christofias či ministr zahraničí Izraele Avigdor Lieberman. A platí to nejen ve Středomoří, ale i ve střední Evropě, píše Jan Čuřík.

Možnosti, a především zájem české zahraniční politiky v aktuální situaci působit na některou ze stran konfliktu v Sýrii jsou nulové. Zbývá tedy podpora symbolická všem aktivitám, které se pokoušejí změnit pád do propasti stejné války, jež v Libanonu trvala 15 let a v Alžírsku sedm. Kvalifikovaná zahraniční politika by však měla mít také ambici předvídat, jakým směrem se bude konflikt vyvíjet a jak promění syrskou společnost, píše Jan Čuřík.