Americký novinář Nicholas Carr, který se věnuje moderním technologiím a každý den pracuje s počítačem, na sobě začal pozorovat znepokojivé změny. S nárůstem počtu hodin u počítače se mu zhoršovala koncentrace. Nad delšími články ztrácel pozornost a jeho lineární způsob četby přerušovalo neustálé odbíhání myšlenek.
Nejdříve si myslel, že je to následkem stárnutí, ale po konzultaci se známými a kolegy zjistil, že tyto symptomy trápí všechny lidi, kteří tráví delší čas u počítače. V knize The Shallows: What the Internet Is Doing to Our Brains (Povrchní vnímání. Co internet dělá s našimi mozky) se proto pokusil hledat příčiny zneklidňujícího zjištění, že internet ovlivňuje procesy nervového systému v lidském mozku a mění myšlení.
Plastičnost lidského mozku
Dlouhou dobu převládal názor, že po ukončení vývoje lidského mozku se toho v něm příliš nemění. Podle výchovy a vzdělání se v první části života vyvinou mozková centra, která umožňují věnovat se například šachu, hudbě nebo malování. Pokud jsme si tyto intelektuální schopnosti do určité doby neosvojili, poté už to není možné. Tento názor byl natolik zakořeněný, že se vědecký výzkum lidského mozku zaměřil jiným směrem. A každý začínající vědec si rozmyslel, chce-li v důsledku pochybování o základních předpokladech svého oboru ukončit svou kariéru hned na začátku.
Lidský mozek je schopný neurální plastičnosti. Tím není míněna elastičnost, ale přizpůsobování se po celý lidský život změněným podmínkám.
Pokusy na opicích na začátku sedmdesátých let 20. století však tímto přesvědčením otřásly. Michael Merzenich z Wisconsinské univerzity provedl řadu pokusů, při nichž přerušil u opic dotykové nervy. Podle očekávání nervy v dlaních opic nekontrolovaně znovu srostly, což však vyvolalo v mozku zmatek. Například po dotyku prostředním článkem prstu dostal mozek informaci, že signál přichází z jeho špičky. Po několika měsících Merzernich zkoušky s dotykovými nervy zopakoval a ke svému překvapení zjistil, že signály odpovídají realitě. Z toho mu vyplynulo, že mozek má schopnost se reorganizovat.
Neurální sítě opic vytvořily nová mozková propojení odpovídající nervové struktuře v dlaních. Další pokusy potvrdily, že lidský mozek je schopný neurální plastičnosti. Tím není míněna elastičnost, ale přizpůsobování se po celý lidský život změněným podmínkám a vývoj nervové struktury odpovídající novým potřebám vyplývajícím ze změny situace.
Intelektuální techniky
Člověk od nepaměti vyvíjí technologie, které mu ulehčují život. Pluh, šicí jehla nebo letadlo posilují jeho sílu a zručnost. Mikroskop, zesilovač nebo teploměr rozšiřují jeho smyslové vnímání. Antikoncepce nebo geneticky modifikované potraviny mu pomáhají přizpůsobovat přírodu svým potřebám.
Hodiny a kartografické mapy jsou však technologie, které zlepšují intelektuální schopnosti. K nim patří i písmo, které je dobrým příkladem vlivu intelektuální techniky na vývoj civilizace a na biologické úrovni nervové struktury mozku. Schopnost mluvit je vrozená každému člověku, čtení a psaní však nikoli, a umožňuje je až rozvoj písma.
Náš mozek se musí naučit, jak písmena, která vidíme, přeložit do jazyka, jímž mluvíme. Číst a psát vyžaduje výuku a cvičení, tedy cílevědomé ovlivňování mozku. Testy ukázaly, že mozek lidí schopných číst a psát se liší od neurálních mozkových sítí analfabetů. A to nejen v jejich porozumění mluvené řeči, ale i ve zpracování vizuálních signálů, logickém myšlení a v organizaci paměti.
Na webové stránce se nepohybujeme jako tradičně z leva doprava, ale neustále těkáme očima po celé její ploše. Nelistujeme, ale díváme se shora dolů.A ukázalo se také, že lidé, kteří používají znakové symboly, například Číňané, používají ke čtení jiná nervová propojení v mozku než ti, jejichž psaný jazyk je založen na fonetické abecedě. Časem získaly schopnost lineárního vnímání textu nejprve elity a poté, co byla zavedena povinná školní docházka, se tato intelektuální technika rozšířila v celé společnosti.
Hypertext
Změnu způsobil rozvoj internetu. Text na obrazovce monitoru představuje jinou dimenzi než na stránce knihy. Má jinou strukturu a etiku a je třeba, aby se tomu lidská schopnost vnímat text přizpůsobila. Dnes sice čte většina lidí víc než před několika lety, ale jiným způsobem.
Texty na internetu obsahují linky a odkazy na další webové stránky. Výsledkem je hypertext, jenž revolučně mění dosavadní lineární četbu. Na webové stránce se nepohybujeme jako tradičně z leva doprava, ale neustále těkáme očima po celé její ploše. Nelistujeme, ale díváme se shora dolů. Naši pozornost neustále upoutává vizuální nebo zvuková reklama. Nesnažíme se číst článek souvisle, ale hledáme podle určitých signálů informace, které nás zajímají.
Na internetu není text nikdy definitivní, například žurnalistické zprávy jsou neustále aktualizované, a proto vnímáme informace jakoby v letu a nehotové. Za hodinu přibudou nové a staré se změní. To ovlivňuje kvalitu textu. Prioritu má rychlost. Neklidně těkáme virtuálním světem a během několika minut kontrolujeme nové e-maily.
Lineární četbu nahradila nová forma rychlého přehlednutí webové stránky, bleskové analýzy, zda nás informace zajímá. Následuje stejně rychlé rozhodnutí, zda na webové stránce zůstaneme, nebo klikneme dál.
Rychlé rozhodování
Trénujeme mozek novým směrem – k rychlému rozhodování na několika úrovních. Získáváme sice novou intelektuální techniku, ale současně kvůli neustálému a okamžitému rozhodování ztrácíme starou schopnost koncentrace. Lineární četba je jako kapající kohoutek, který dává dostatek času přečtené zpracovat a zařadit. Oproti tomu internet je otevřeným hydrantem chrlícím neuspořádané informace.
Pilot bojového letounu musí v konkrétní situaci zpracovat obrovské množství informací. To přesahuje lidské schopnosti, a proto jsou kokpity konstruované tak, aby technika zpracovala co nejvíc informací a dodávala hotové výsledky, na jejichž základě pilot rozhodne. Webová stránka takové pomocné nástroje nenabízí. Nepřetržitý tlak na další rozhodnutí, kam kliknout, však přetěžuje pracovní paměť. Aby si lidský mozek nějakou informaci zapamatoval, musí ji nejdříve uložit do pracovní paměti a po náležitém zpracování, jež vyžaduje především čas, je uložena do dlouhodobé paměti.
Studie z nedávné doby ukázaly, že čtenáři textu v tradiční knižní formě si z něj pamatují víc, než skupina, která jej četla na monitoru ve formě hypertextu
Neustále nové vjemy však tento proces ruší, a proto většinu z přečteného okamžitě zapomínáme. Studie z nedávné doby ukázaly, že čtenáři textu v tradiční knižní formě si z něj pamatují víc, než skupina, která jej četla na monitoru ve formě hypertextu – s možností nejen okamžitě vyhledat další informace, ale i s neustále narušovanou koncentrací. Carr v této souvislosti uvádí stížnost profesorky anglické literatury Katharine Haylesové, že se jí nedaří přimět studenty přečíst celou knihu.
Umělá inteligence
Je možné, že lineární četba byla anomálií v intelektuálních dějinách lidstva. A zdá se, že kvůli internetu, novému médiu, jež nahrazuje tradiční knihu, tato anomálie ovlivňující vývoj lidského mozku končí. Pokud však diskusi o lidské inteligenci zredukujeme na efektivitu, zákonitě s počítačem prohrajeme. Počítačový čip totiž bude vždy rychlejší než ten nejrychlejší lidský mozek.
Umělá inteligence je však cíl, kterého chtějí zakladatelé vyhledávače Google Larry Page a Sergey Brin dosáhnout. A tuto svou extrémní snahu jasně formulovali. Podle Page by umělá inteligence měla být konečným produktem Googlu a Brin v tomto ohledu nezůstává pozadu. V roce 2004 v rozhovoru pro týdeník Newsweek prohlásil, že by bylo velkou výhodou, kdyby vědění celého světa bylo přímo spojené s umělým mozkem chytřejším než ten lidský.
David Brooks, komentátor deníku New York Times, to formuloval následovně: „Domníval jsem se, že kouzlo internetu spočívá v tom, že umožní víc vědět. Později jsem však pochopil, že spočívá v tom vědět méně. Nabízí externí algoritmy a virtuálně propojené znalosti. Proto můžeme celou naši zátěž odsunout na tyto pomocníky a sami se osvobodit.“ Naprosto přirozeně se nabízí otázka: Osvobodit se od čeho? Od vlastního myšlení?
The Shallows: What the Internet Is Doing to Our Brains
(Povrchní vnímání. Co internet dělá s našimi mozky)
AUTOR: Nicholas Carr
VYDAL: W. W. Norton & Company, New York 2010
ROZSAH: 276 stran
- Pro možnost psaní komentářů se přihlaste nebo zaregistrujte.