Protikladné světy v Galerii Rudolfinum

V prvním patře chladné, popisné černobílé fotografie tvořící mauzoleum industriálních staveb, v přízemí hra s barvami a geometrií, fascinace strukturou a tvary. Na jedné straně realismus ve spojení s konceptualismem, na druhé hyperrealismus a geometrická abstrakce. Protiklady?

Možná, každý si tak ale v Galerii Rudolfinum může najít své: buďto v sérii fotografií dolů a hutí manželů Becherových, nebo ve velkoformátových fotografiích íránské umělkyně Shirany Shahbazi.

Bernd & Hilla Becher: Doly. Hutě.

Bernd (1931–2007) a Hilla (1934) Becherovi žili v Düsseldorfu, největším průmyslovém centru celé Evropy. Industriální stavby je obklopovaly celý život. Najednou se však toto možná ne příliš estetické dědictví začalo pomalu ztrácet. Vystudovaný malíř Bernd Becher zjistil, že už tyto budovy nestíhá malovat, proto sáhl po fotoaparátu. A jeho manželka Hilla šla do nového neprozkoumaného námětu s ním.

Průkopníci konceptuální fotografie, kteří v Düsseldorfu založili fotografickou školu a ovlivnili tak umělce, jako jsou například Andreas Gursky či Thomas Ruff, našli v umělecky opomíjených budovách továren, dolů a hutí svou krásu. Jejich tvorba je inspirovaná uměleckým směrem „nová věcnost“, který vznikl ve 20. letech 20. století. Becherovi byli ovlivněni především jedním z hlavních představitelů nové věcnosti Augustem Sanderem, který zachycoval tváře a postavy své doby, jež by bez něj byly už dávno zapomenuty. Stejně tak manželé Becherovi systematicky dokumentovali průmyslové objekty, které už stroj času vymazal z paměti lidstva.

Tvorba Becherových je zaměřená na velmi nefotogenické objekty – doly, hutě, továrny. Návštěvník tak vchází do prostor velké galerie Rudolfina s neurčitým očekáváním, co mu pohled na fotografie průmyslových staveb přinese. A pak se nestačí divit: Becherovi totiž dokázali zachytit důlní věže a tavné pece v kontextu krajiny či urbánní zástavby, což s sebou mnohdy nese zvláštní poetiku. I přes frontální kompozici černobílých fotografií má člověk možnost se na industriální stavby podívat z více úhlů pohledu.

Čím průmyslové stavby Bernda a Hillu Becherovy fascinovaly? „Vzrušení, které pro nás toto téma představuje, spočívá ve skutečnosti, že se stavby s principiálně stejnou funkcí vyskytují v tak rozličných formách,“ sdělují světu. Na začátku své tvorby v roce 1957 byla dvojice fotografů fascinována právě individuálními prvky u budov stejných funkcí. Toto zaujetí vyústilo později ve snahu uchovat v kolektivní paměti pomalu chátrající a mizející formy technických objektů. Jejich tvorba tak zachycuje architektonické průmyslové dědictví Německa, Velké Británie, Francie, USA a dalších částí západního světa.

Shirana Shahbazi: Takže znova

Shirana Shahbazi (1974) patří na poli současné fotografie mezi významné osobnosti. Její tvorba je ovlivněna i proslulou düsseldorfskou školou, kterou založili manželé Becherovi. Narodila se v íránském Teheránu a v současné době žije a tvoří ve švýcarském Curychu. Kritici se při hodnocení její tvorby dohadují o vnitřním světě, který ovlivňuje její tvorbu, o jejím vztahu k místu, odkud vzešla a kde žije nyní.

„Inspiruje se motivy z dějin umění, aniž by byla sentimentální, pohrává si s ,barvami, subjektivností a touhou po nekonečnu‘, aniž by byla romantická,“ zhodnotil tvorbu Shirany Shahbazi kurátor její výstavy David Korecký.

Expozice v malé galerii Rudolfina prezentuje výběr osmnácti velkoformátových fotografií z díla mladé iránské umělkyně. Po černobílé nostalgii, kterou navozuje pohled na fotografie dolů a hutí v prvním patře, se návštěvník ocitá ve světě křiklavých barev a tvarů. Shahbazi miluje geometrii a struktury, o čemž svědčí i fotografie skály jako nepravidelné struktury stvořené přírodou a vedle ní umístěné fotografie geometrických obrazců jako symetrie vytvořené člověkem. Hyperrealistické zobrazení motýlů a ptáků, ručně tkaný koberec s Shiraninou fotografií, to vše zvláštně koketuje se surrealistickým až mystickým světem.

Urs Stahel ve své eseji Pochybnosti i potěšení (z) obrazu napsal: „V zátiších a geometrických abstrakcích Shirany Shahbazi můžeme cítit touhu po ideálním místě, jakým by realita mohla být, po ryzejším, klidnějším, koncentrovanějším, podstatnějším místě, než jaká obvykle nacházíme. Předmětem její touhy je svobodná a slavnostní obraznost, radost z barvy a formy, struktury, rytmiky, dynamiky, pohybu, radost z obrazu, z jeho vizuální síly a potěšení ze skromnější utopie.“

Galerie Rudolfinum

Alšovo nábřeží 12, Praha 1
Bernd & Hilla Becher: Doly. Hutě.
velká galerie
Shirana Shahbazi: Takže znova
malá galerie
Obě výstavy potrvají do 3. června 2012.