Osamělý George: Oběť, kterou 21. století nechalo svému osudu

Soucit se nedá vyrábět na způsob masové produkce. Masovým vrahům se možná často daří uniknout spravedlnosti právě proto, že moc zabíjeli. Kolikrát jen ve 20. století zemřelo deset milionů lidí stejně jako při španělské chřipce? Za určitou hranicí se toto číslo vymyká našemu chápání. Je absurdní.

Stejně jako tomu bylo kdysi s indiány: jeden, dva, tři, čtyři, pět a moc. Víc než pět je moc. Víc než 20, 50, 100, už je moc. „Krvavá algebra“ nikdy nevedla k výsledkům, jež by se daly vyložit. Diskuse o gulagu nebo Osvětimi jsou proto předem odsouzené k nezdaru. Ekonomika je za určitou hranicí rovněž nepochopitelná. A také smrt nad jistý „počet kusů“. V takových případech se totiž vytrácí její „osobní kouzlo“. Obyčejný deník nám o hrůzách masových hrobů často dokáže říct víc než čistá čísla.

reklama

Stejně nepochopitelná jsou velká čísla týkající se ekologického hromadného ničení. Není téměř dne, aby se v pestrobarevných, zajímavých rubrikách bulvárního tisku neobjevilo alespoň pár hrůzu nahánějících údajů – každou minutu nenávratně zmizí deštný prales o rozloze tří fotbalových hřišť, každý den vymře deset druhů organismů. Jenže dramatický účinek nikde. Listujeme dál.

Zosobnění jako mocenské odvětví

Tyto údaje stejně jako ty o hromadných úmrtích nás z citového hlediska nechávají chladnými. Z citového hlediska působí a poutá jen to, co je osobní. Nikoli náhodou si Světový fond na ochranu přírody (WWF) vzal do znaku pandu velkou. Kvůli ní alespoň stojí za to mít určité obavy. Můžeme se ptát, co s ní bude.

Zosobnění je v moderní konzumní společnosti samostatným mocenským odvětvím. Co je zobrazeno, to je.

Například díky filmu Zachraňte Willyho! se dostaly velryby do obecného povědomí mnohem víc, než by tomu bylo v případě bezpočtu šokujících pojednání. A platí to i naopak. Film Čelisti významně přispěl k tomu, aby se ve světových mořích mohlo nerušeně pokračovat v hubení žraloků.

Zosobnění je v moderní konzumní společnosti samostatným mocenským odvětvím. Co je zobrazeno, to je. V apelu na tuto bezprostřednost jsem už v roce 1989 navrhoval, aby hromadnou likvidaci druhů zosobňoval jeden holub stěhovavý, konkrétně Martha.

Iši a Martha

Zřídkakdy známe na hodinu, ba dokonce na minutu přesně čas vymření některého druhu. To je možné, pouze pokud lze o nějakém jedinci bezpečně prohlásit, že jde o poslední exemplář. O Išim bylo rovněž známo, že je posledním indiánem z kmene Yahi. Když Iši 15. března roku 1916 zemřel, zanikl s ním i celý kmen.

Také smrtí Marthy, posledního mohykána z řad holubů stěhovavých, zanikl jeden subtilní a zranitelný ptačí druh, americký holub stěhovavý. Poslední holub stěhovavý skonal v prvních dnech první světové války, 1. září 1914, v holubníku zoologické zahrady v Cincinnati. Tento ptačí druh neměl stejné štěstí jako americký bizon.

Poslední holub stěhovavý skonal v prvních dnech první světové války, 1. září 1914, v holubníku zoologické zahrady v Cincinnati

Americkým heslem 19. století bylo: Střílej po všem, co se hýbe. Buffalo Bill a jeho společníci málem vyhubili bizony. A nikoli málem, ale doopravdy vyhubili stěhovavé holuby. Ti přitom ještě v polovině 19. století patřili k nejběžnějším úkazům na americkém nebi. Byli považováni za trofej i škůdce. A proto byli loveni a hubeni. Snad právě tato dvojnásobná vášeň vedla k jejich osudnému konci.

Mediální hvězda

Zřídkakdy lze na hodinu, ba dokonce na minutu přesně zjistit čas vymření některého druhu. Zvláštnost, která nastala před 98 lety v souvislosti s jedním ptačím druhem, se nedávno stala na Galapágách s jednou obří želvou. V neděli 24. června 2012 zemřel Osamělý George, poslední exemplář poddruhu želvy sloní z ostrova Pinta.

Den co den skutečně vymře řada sotva známých druhů v důsledku likvidace pralesů, bez jakékoli odezvy. Za to, že se z úmrtí poslední pintské želvy mohla stát zpráva světových rozměrů, lze vděčit tomu, že mohla být zosobněním. Osamělý George, jenž zemřel tragicky mlád, sotva ve sto letech, se mohl dostat do médií a na několik dní být stejnou mediální hvězdou jako roztomilý lední medvěd Knut, protože už za svého života to byl „někdo“.

Za to, že se z úmrtí poslední pintské želvy mohla stát zpráva světových rozměrů, lze vděčit tomu, že mohla být zosobněnímS trochou ironie bychom mohli říct: „Byl znám ve svém oboru.“ Byl veden v patrnosti. Jeho jméno mělo zvuk. Registrovali ho. Byl to prostě Osamělý George.

Vytlačené druhy

Iši, poslední indián z kmene Yahi, a Martha, poslední holub stěhovavý, se stali oběťmi chtivého 19. století. Dá se prohlásit, že Osamělý George se stal obětí chtivého 21 století? Ne. Vysazení koz na ostrově Pinta totiž není dílem 21. století. Ale možná právě chtivého 19. století.

Na titěrném ostrůvku Pinta se odehrál stejný proces jako v obří Austrálii. Druhy, které sem ať už nechtěně či záměrně dovlekli noví obyvatelé, vytlačily ty autochtonní z jejich původních míst výskytu. Z historické perspektivy je Osamělý George pozdní obětí doby velkých objevů. Nezemřel kvůli počítačům, ale kvůli kozám. Ty ho zničily. Oběť postkolumbovského věku, chtivého 16., 17., 18., 19. a 20. století. A 21. století ho ponechalo svému osudu. Tohle samolibé století nebylo schopné ho zachránit. Pomoct mu.