O muži, který vybudoval vlastní přírodní rezervaci

Sice jde o vcelku unikátní „podnikání“ či výjimečnou občanskou iniciativu, na západě od našich hranic je to ale úplně běžná věc. Vedle přírodních parků či chráněných území zřizovaných a garantovaných státem totiž existují v disciplíně zvané ochrana přírody i výsostně soukromé iniciativy – a to i v podobě přírodních rezervací. Milovník přírody si zkrátka z vlastní kapsy zřídí vlastní území, aby je zasvětil výhradně fauně či floře, a věnuje tomu nemalé prostředky. Jednoduše koupí pozemek a pak už je zcela na něm, jak s ním v zájmu přírody naloží, a tím ho de facto uchrání před všemožnými zájmovými tlaky moderní doby.

U nás ale něco podobného zatím neexistuje a pojem „soukromá přírodní rezervace“ nezná ani příslušná legislativa. Ochranu nad nějakým územím tak vyhlašuje pouze stát. Prvním pokusem, jak prolomit zajeté koleje, je nicméně projekt osmašedesátiletého amatérského ornitologa Miloslava Hromádka. Jako první český milovník přírody si totiž před pěti lety zřídil pod hlavičkou České společnosti ornitologické nedaleko Jaroměře ve Východních Čechách podle vlastní režie a na vlastní pěst první soukromý ochranářský podnik zvaný Ornitologický park Josefovské louky. A vede si v něm vcelku úspěšně.

reklama

Žádný „Vstup zakázán“

„Jde mi o to vrátit na tak výjimečné území zajímavý a pestrobarevný život, vždyť tady může vedle sebe v klidu a vzájemné symbióze žít jak šetrně hospodařící člověk, tak příroda v podobě ptáků. Jen prostě chtít a pokusit se tomu vytvořit podmínky. A proč bych se zrovna o to nemohl pokusit já sám jako člověk, který se o ptáky celý život zajímám?“ říká o svém nápadu osmašedesátiletý Hromádko.

Soukromý Ornitologický park Josefovské louky vzniká v turisticky atraktivní oblasti poblíž Josefovské pevnosti u Jaroměře ve východních Čechách.

Jeho záměrem je postupně zřídit na několika desítkách hektarů místo, které umožní život desítkám ohrožených a vzácných druhů ptáků, a to tak, aby člověk nebyl vykázán za ceduli „Vstup zakázán“. Do Hromádkova parku můžou lidé kdykoliv zavítat pokochat se rozmanitostí ptačí říše a způsobem života ptáků bez nějakého zvláštního omezení – celé území nemá mít žádný plot, natož bránu, či dokonce pokladnu. „Prostě jde o svobodný pohyb a svobodné poznávání. Záleží už na lidech, jak si něčeho takového budou vážit a ptáky budou v jejich prostředí respektovat. Pak můžou uvidět to, co nikdy v životě nespatřili,“ vysvětluje Hromádko.

A i když – jak říká – je to běh na hodně dlouhou trať a projekt se vlastně teprve postupně rozvíjí, nese už teď první výsledky: dříve opuštěné a zanedbané území takzvaných Josefovských luk se pomalu, ale jistě proměňuje v ekologicky funkční pruh země. Z osmdesáti původních ptačích druhů se jich dnes nad kvetoucími loukami prohání na sto padesát, jako třeba vzácná bekanina otavní, téměř vyhynulý vodouš rudonohý či evropsky ohrožený pochop rákosní, navíc se tu začaly objevovat dosud nevídané rostliny, například česnek hranatý, a do nově vybudovaných tůní se vrací drobní živočichové jako vážky a obojživelníci v podobě žab a čolků.

I technický unikát

Nejen to. Ornitologu Hromádkovi, potažmo České společnosti ornitologické, se vlastně podařila i rána do černého: na takzvaných mokřadních loukách kdysi sloužících k získávání kvalitní píce částečně obnovil i místní technický unikát (v roce 2004 byl prohlášen národní kulturní památkou) v podobě důmyslného systému závlahového zařízení z konce devatenáctého století, který sloužil k maximální ochraně a využitelnosti místního mikrosvěta i směrem k živočichům. „Lidi mi říkali, nechoď do toho, zblázníš se. Vždyť žiješ v Čechách a každý ti bude jenom házet klacky pod nohy. A vidíte - dnes můžu klidně prohlásit, že to i přes všechny ty těžkosti u nás v Česku jednoduše jde,“ říká Hromádko.

Dnes má „jeho“ park rozlohu více než jedenáct hektarů s nově vybudovanými osmnácti tůněmi včetně opravených kanálů a hradítek, vybudované hnízdiště pro čápa a stovky nově zavěšených ptačích budek. Každý rok se tu pak odehrává několik akcí jako „Vítání ptačího zpěvu“ na jaře a takového ledňáčka říčního či chřástala kropenatého si jezdí prohlížet desítky škol z celé republiky. „Tím, že se budeme snažit porozumět přírodě a budeme si k ní budovat dobrý vztah, vytváříme vlastně předpoklady svého pozitivního fungování v lidské společnosti,“ popisuje ornitolog.

O západní inspiraci

Jenže i když se jeho projekt v krajině a mezi milovníky přírody bezvýhradně ujal a má i víceméně úřední podporu, stálo ho to nemalé úsilí. Do doby, než to vlastně všechno vypuklo, je potřeba se vrátit o několik desítek let nazpátek: bývalému strojnímu technikovi, který už v mládí coby tramp propadnul kouzlu přírody, respektive ptačí říši, byly totiž velkou inspirací porevoluční návštěvy západní Evropy. „To samozřejmě zajímalo každého, mě ale místo obchodů s úžasným zbožím uhranuly přírodní parky a rezervace,“ líčí Hromádko.

© Rudolf Pokorný

Jeden z klenotů Josefovských luk: ledňáček říční.

Začal je proto systematicky navštěvovat a mapovat jejich možnosti. A jako ornitolog musel ocenit jejich „výpovědní“ hodnotu. „To byl úplně fascinující zážitek, něco od zoologické zahrady na míle vzdáleného. Prostě jste na způsob safari vtaženi do naprosto neznámého světa. Pomocí důmyslně zbudovaných pozorovatelen sledujete ve skrytu ptáky a zvířata z bezprostřední blízkosti, a to všechno v přírodním svobodném prostředí. Máte možnost bez nějakých klecí či plotů sledovat jejich nejvlastnější způsob života: od hnízdění až po vzájemné chování. Vůbec jsem netušil vzhledem ke zkušenostem s lidmi v Čechách, že je něco takového vůbec možné. Všichni se chovali ohleduplně a byli i k tak nepatrným živočichům plni úcty a respektu. A to jsem za ty roky sjezdil kdejakou rezervaci či chráněné území od Rakouska až po Skandinávii,“ vzpomíná Hromádko.