Nová geologická éra. Je člověk ještě součástí přírody?

Vláda homo sapiens je trochu jiná než dominance dinosaurů. Ti třeba nestavěli atomové elektrárny. A nepotřebovali sebekázeň.

Special report
Janos Sebeök | 11.06.2011

Co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi. A v tomto známém přísloví bychom mohli pokračovat. Může si člověk dovolit to, co je dovoleno přírodě? Je člověk stále její součástí, nebo už je mimo ni? Bios versus oikos. Jsme sice biologické bytosti, kde je však naše místo v ekologickém řádu Země? V něm? Nad ním? Vedle? Pod? Jsme zrnkem písku v soukolí, nebo jsme už mašinérií? Obrovskou důlní mašinou, která Zemi od povrchu udolává?

Tyto otázky mě provázejí jako nějaký přídavný šum v pozadí, i když jsem si už docela zvykl. Zesílí pouze v okamžiku, kdy mě něco rozruší. Například při pohledu na gigantickou sloní lebku provrtanou kulkou nebo krvavé tornádo velryby zasažené harpunou. Poté filozofický šum mohutní.

Přetváření Země k obrazu svému

Je možné donekonečna uplatňovat své tužby a zájmy? Příroda jako společenství – systém sebekontroly, přestože její součásti se jen tak nedají a hned tak neustoupí. Zvýší-li se u nás průměrná teplota, nebudou jižní druhy dlouho otálet. S ohledem na druhy, které tu zůstaly po době ledové. Prostě sem vyrazí.

Z lidského hlediska neberou přírodní procesy na přírodu ohled. Nechrání to, co je pro nás důležité. Mezi horskými gorilami v konžském Národním parku Virunga se šíří různé bakteriální a virové nákazy. Obojživelníky ničí houbová infekce. Přitom jde o vysoce ohrožené druhy. Navzdory tomu je příroda odstřeluje vlastními prostředky. Příroda bohužel není schopná uplatňovat zájmy, jak by si přáli její ochránci. Uvnitř ní se čím dál víc uplatňují dílčí zájmy.

Jsme-li tedy náhodou ještě její součástí, můžeme mít bez jakýchkoli výčitek radost, že dokážeme s maximální účinností uplatňovat zájmy lidského druhu na úkor ostatních dílčích zájmů. Bez zábran můžeme přetvořit Zemi k obrazu svému. Nevídaný úspěch. A může začít „antropocén“, nové geologické období, věk člověka. Kdysi byli rozšíření trilobiti, potom dinosauři, teď je řada na člověku. Momentálním pánem Země je právě teď člověk. Hurá! Anebo to není až takový důvod k radosti?

Nová pravidla hry

Nejde nevidět několik základních rozdílů. Pozemská vláda homo sapiens je přece jen trochu jiná než dominance dinosaurů. Ti třeba nestavěli atomové elektrárny. Jde sice o drobný rozdíl, přesto má smysl se o něm zmínit. Bios a oikos, ano. Vše nasvědčuje tomu, že se lidstvo navzdory své podstatě ocitlo mimo první kolo přírody. Už ničím nepatří do stejného celku jako jeho evoluční předci a nový celek, kterého je součástí, si dle mnohých rovněž vyžádá nová pravidla hry. Hlavní pravidlo zní: sebekázeň.

Vše nasvědčuje tomu, že se lidstvo navzdory své podstatě ocitlo mimo první kolo přírody

Nejsme-li součástí přírody stejně jako naši evoluční předci, pak je nám odejmuto právo neomezeně uplatňovat vlastní zájmy. Musíme celek zastupovat sami. Tato povinnost přechází na nás. Musíme mít ohled na „ostatní“, i na jiné druhy. Toto všechno se nám tluče do hlavy.

Někteří se domnívají, že velká světová náboženství skrývají odpověď na všechny tyto otázky, jen je třeba umět číst mezi řádky. Možná to tak není. Při pohledu odtud z Evropy se zdá, jako by buddhismus a hinduismus člověka prostřednictvím reinkarnace zapojovaly do jakéhosi spirituálního potravního řetězce. Uvědomme si však, že v Bengálsku s poukazem na reinkarnaci neustal lov tygrů a ani v Thajsku nezachránil oranžový buddhismus zelené deštné pralesy. Islámské náboženství je sice neoblomné vůči vepřovému a alkoholu, ekologické problémy jdou však zcela mimo něj. A křesťanství? Jak je to vlastně s křesťanstvím?

Křesťanství a příroda

Jak v Písmu svatém, tak v historii křesťanství, a především katolicismu, jsou tradiční pasáže, s poukazem na něž lze křesťanství považovat za ekologické. Bude však lepší, když přestaneme mlžit a alespoň si přiznáme, že ekologie není určujícím rysem křesťanské podstaty. Určitě bychom si nyní velmi přáli, aby tomu tak bylo, jenže není.

Smiřme se s tím, že v duchovní katedrále křesťanství má příroda celkově marginální význam. Možná, že se Stradivarim, přesto však hraje pouze druhé housle. Samozřejmě by bylo možné interpretovat knihu Genesis tak, abychom byli dobrými hospodáři, a tím si Zemi podmanili. Noeho by šlo díky jeho bárce pozvednout na úroveň Mojžíše. To vše je však jen zpětná změna důrazu.

Ani Ježíš nebyl ochráncem přírody. Podobně jako Řeky ho příroda vůbec nezajímala. V jeho kázáních se sice občas vyskytne, například polní lilie, ale jen tu a tam jako trefné přirovnání. Ve skutečnosti u něho příroda nemá význam ekologický, podobně jako chudoba sociologický. Jak příroda, tak chudoba jsou pro něho podobenstvími cesty k pokladům nebeským. Neshromažďujme věcné statky, ale hledejme duchovní poklady, které jsou platné i za sedmero horami – i po smrti.

Svatý František

Vedle knihy Genesis, Noeho a kázání v evangeliích, oněch několika biblických „hot spotů“, želízek v ohni, se křesťanští zelení s oblibou odvolávají na svatého Františka. Jisté je, že by nepožadoval kvóty na odstřel vzácného zpěvného ptactva. On totiž zpěvné ptáky nechtěl střílet, ale poslouchat. Pokud by katolíci uvažovali podobně jako františkánští mniši, žádný z nich by z principu nemohl být myslivcem. Tak tomu však není.

Zobrazit diskusi
Reakcí:3

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Ježíš ekolog

 

 

Myslím, že byste měl číst i jiné texty než jenom Bibli. Pak byste věděl, že pro Ježíše byla příroda docela zásadní věcí, i když se o ní vyjadřoval v symbolech:

"Království je ve vás a vně vás. Když se poznáte, budete poznáni a budete vědět, že jste děti živého Boha. Jestliže ale sami sebe nepoznáte, pak jste v chudobě a sami jste chudoba."

Snad to nemusím překládat do normálního jazyka, aby bylo zjevné, že podle Ježíše je člověk částí přírody a příroda je obsažena v něm; jinými slovy, bůh je ve vás a všude kolem vás.

Důležitější je podle mého názoru to, na co klade důraz, tedy na poznání této skutečnosti. Protože, kolik z nás se poznalo natolik, aby byli poznáni, jinak řečeno, dosáhli harmonie? Nevím, ale fakt je, že pokud se dokonale nepoznáme, pak jsme, jak Ježíš slušně říká, v chudobě a sami jsme chudoba.

Podnětný text, s nímž ovšem v mnohém rozhodně nedokážu souhlasit

Podnětný text, s nímž ovšem v mnohém rozhodně nedokážu souhlasit.

Například představa, že člověk už není součástí přírody je daleko složitější. V něčem a částečně ano, ale v něčem naopak stále velmi silně. Spíše je to tak, že jsme sami sebe přesvědčili, že nejsme součástí přírody a pode toho i jednáme. Jako bohové... Fakticky to však není pravda, spíše je to iluze, která navíc v různých osobních i společenských zlomech vždycky znova dostává povážlivé trhliny, z nichž se zpravidla vyvalí spousta netušeného "svinstva".  Mohou to být různé osobní krize, vyhoření, duševní poruchy, velmi silně sexualita a smrt. Ještě silněji se to projevuje například v případě rozsáhlých živelných katastrof,kdy bývají lidé paradoxně nejvíc zaskočeni tím, že naše lidské pořádky nejsou automatické a samozřejmé...
Smrt přitom tato společnost maximálně vytěsňuje, sexualitu naopak fakticky posouvá do nadoblačných výšin, stává se  téměř jediným životním cílem, společnost ji skrytě a stále viditelněji i veřejně adoruje, mluví o ní, provozuje jí v neuvěřitelných a mnohdy zcela absurdních podobách. Přitom nepochybně platí, že čím je té sexuality více, tím absurdněji a zvráceněji na lidskou psychiku působí. Jistě, působí i otupujícím, ubíjejícím dojmem, způsobuje nudu. Hlasatelé volné lásky a morálky se totiž evidentně zase jednou přepočítali protože zapomínají, že člověk stále je pouhým, byť privilegovaným živočichem. Ničím víc...
PS: Otázka bible, ekologie a křesťanství je taky notně složitá. Za pročtení stojí například tento text: http://www.cb.cz/rodina/cislo.php?0208_tema3

Dobrý den,

Myslím, že se trochu mýlíte a zjednodušujete. Náboženství ( ať už jakákoliv) se sice ekologií či péčí o přírodu nezabývají ex plicité, ale mnohé rituály a zvyky jsou na ni navázány a snaží se usměrnit vztah člověka k přírodě a k tomu, co jej obklopuje, ba evokují dokonce i tu zhůvěřilost, že by něco mohlo být silnější a podstatnější. Už to samo je velmi silné usměrnění pažravých tendencí současného člověka. Tento romantický rámec už je těžké na mnohých dnešních institucionalizovaných podobách náboženství nalézt, o tom se s vámi rozhodně nepřu a křesťanství má různých těchto podivuhodných ekvilibristik obzvlášť rozměrný balíček, ale náboženství jako takovému bych absenci tohoto rozměru rozhodně nevytýkala.

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah