Krakonoš sesazen, pány hor jsou černí jezdci na skútrech

Pančavská a Labská louka patří k přírodním pokladům Krkonoš. Přesto si právě tam před pár dny šestice zpovykaných jezdců na sněžných skútrech uspořádala skokanské matinée. Ani příjezd policejního skútru je nepřiměl k přerušení skoků a k opuštění první zóny Krkonošského národního parku.

Jeden ze skupiny zaváhal, když jako přihlížející sesedl. Strážce národního parku Leoš Lánský s ním sepsal protokol o porušení zákona na ochranu přírody a krajiny, jenže to je tak všechno, co sdružená hlídka strážce a policisty mohla v terénu udělat. Nyní bude záležet jen na úředníkovi státní správy ochrany přírody, zda pokuta bude taková, aby ji synek bez řidičského průkazu a dalších dokladů pocítil.

reklama

Jeho parťáci si však byli jisti, že mají pod zadkem silnější a modernější stroje než policista a strážce, a tak nereagovali ani na šestou policistovu výzvu. Na pokus o přiblížení zareagovali úprkem. Na pěti skútrech se vydali tam, kam už léta nemohou ani pěší turisté v létě, ani běžkaři v zimě – přes východní hřebínek Krkonoš ke Šmídově vyhlídce. Blízkost stěny Labského dolu jim snad ani nemohla být známa, když se nad ní pustili na tak rychlých strojích.

Hlídka se v terénu vyznala lépe a byla s využitím silnice na Medvědíně dřív. Nebylo jí to nic platné, černé skútry v nejvyšší rychlosti skákaly přes nerovnosti a jeden z řidičů, aniž zpomalil, dokonce najížděl na policistu. Majitelé černých skútrů zkrátka zavádějí v Krkonoších Divoký západ a dvoučlenná hlídka, jestliže nechce riskovat zdraví, s tím nemůže nic dělat.

Honičky se nekonají

Už léta se to nemění, místní pozorovatelé tvrdí jen to, že počet černých skútrů naštěstí už příliš neroste. (Což má i stinnou stránku, protože stát se proti tomuto jevu dosud nerozhoupal k nějaké razantní akci.) Spočítat piráty na sněžných skútrech je takřka nemožné. Vyskytují se nahodile a nepředvídaně, převážně v noci. Při jejich neuvěřitelné rychlosti, kdy po lesních cestách letí třeba stovkou, mají obrovský akční rádius. Viditelné jsou jen škody, které zanechají.

Že je to trvalý, téměř neměnný úkaz, se shodnou například vedoucí lyžařského areálu na Horních Mísečkách Zdeněk Spilka či Michal Vávra ze Svazku měst a obcí Krkonoše. Četnost nájezdů posuzují oba vlastním pozorováním a také stížnostmi sportovců a turistů, jež registruje Svazek měst a obcí.  Spilka poznamenává, že výskyt utajených jezdců se řídí nejen počasím, ale i tím, zda se otevřou vrata u garáže policejního skútru. Vyjede-li, pojíždění neregistrovaných skútrů jako když utne.

Modely černých jezdců se rok od roku modernizují, zatímco v policejní garáži je už léta model stejný

Potíž je ale v tom, že modely černých jezdců se rok od roku modernizují, zatímco v policejní garáži je už léta model stejný. Ani policie, ani strážci národního parku se se svými pracovními skútry ani nemohou uchýlit k honičkám, které by nakonec vedly k ještě větším škodám.

Hlídka sestavená z policisty a strážce národního parku má šanci identifikovat přestupníka jen tehdy, když ho přistihne mimo skútr. Pokusem zastavit ho v jízdě členové hlídky riskují život, a stejně to nebývá nic platné. Respekt ze strážce zákona je v těchto podmínkách ten tam.

Černí jezdci porušují hned několik zákonů najednou. Často jezdí mimo komunikace na cizích pozemcích, v lese a v chráněných územích. Nerespektují dopravní značky ani pravidla pohybu na veřejných komunikacích. Nerespektují první zóny národního parku, ptačí oblasti ani národní přírodní rezervace. Nerespektují nic.

Znesvěcený ráj

Když sníh přeje lyžování, upravuje Svazek měst a obcí Krkonoše až 500 kilometrů běžeckých tras. Ty nejatraktivnější úseky „Krkonošského běžeckého ráje“ ve vysokých polohách hor však často zdevastují právě noční výjezdy skútrů. Upravené tratě v podhůří čas od času rozryjí běžné terénní čtyřkolky tak, že připomínají tankodrom a jsou zcela nesjízdné. Jenže v poslední době si čím dál výš do hor klestí cestu i čtyřkolky na pásech. Ty jsou pohromou dvojnásobnou, protože vjedou všude a zanechávají po sobě výmoly. Kvůli několika jedincům trpí celá početná rodina běžkařů.

Roman Charvát organizuje upravování tratí v okolí Vrchlabí a sám rovněž běhá na lyžích. „Kde jsou ty časy, když staré typy skútrů měly jednu lyži uprostřed a po stranách dva pásy. V jejich stopách se ještě dalo na běžkách jakž takž jet,“ vzpomíná Charvát. Jenže současné typy skútrů mají dvě lyže daleko od sebe a pás jeden uprostřed. Čím rychlejší je to model, tím je pás užší a o to víc se zařezává do trati. A na každé straně je po jedné stopě od lyžin. „Na tom se nedá bruslit. Každý krok musíte překonávat hluboké stopy,“ říká Charvát.

Radim Charvát si černé jezdce dává do souvislosti s uživateli apartmánových domů, které v posledních letech zaplavily krkonošská střediska

Nabyl zkušenosti, že původci zničených tratí v podhůří jsou většinou snadno vysledovatelní. A jejich další přestupky obvykle stačí odvrátit pouhá domluva. Zato v atraktivních horských partiích řádí velice agresivní řidiči neznámého původu. Charvát si je dává do souvislosti s uživateli apartmánových domů, které v posledních letech zaplavily krkonošská střediska. Soudí, že bezohlednost k běžkařům, pohrdání prací při úpravě stop a projevy nadřazenosti vůči ostatním lidem typově odpovídají rychle zbohatlým majitelům apartmánů. Však na většinu z nich čeká  skútr v garáži.