Jsme snad Bůh, abychom mohli trestat sami sebe?

Japonská vláda investovala část pomoci získané po tsunami do rozvoje velrybářské flotily. Tu máš, milá dobročinnosti i bezelstný humanisme!

Special report
Janos Sebeök | 18.02.2012

Nic naplat, není snadné stát vždy při člověku. Stát a neobrátit se proti němu. Není snadné zůstat jeho přítelem, být na jeho straně. Ovládnout se, zkrotit svůj bezuzdný, bublající hněv.

Ani Bůh nebyl člověku vždy nakloněn. Vlastně až od dob Ježíše a skrze něj. Skrze něj, s ním a v něm? Nový zákon je vlídný, zatímco Starý zákon zlostnější. Dies irae – hněv boží; zaznívá i ve Verdiho Rekviem. A hněvivý Bůh není ani trochu shovívavý. Přikázání „nezabiješ“ se vztahuje opravdu jen člověka. Bůh je všemohoucí, a když se mu zlíbí, může také zabíjet. Může trestat smrtí.

Paradox nepotrestanosti

Nejpamátnějším a nejznámějším božím soudem je zkáza Sodomy a Gomory. Pravděpodobně šlo o sopečnou erupci, která souvisí spíše s pohybem tektonických desek než s hněvem božím, třebaže Starý zákon líčí tuto přírodní katastrofu jednoznačně jako boží trest. Sodoma a Gomora musely podle výkladu Starého zákona zmizet z povrchu zemského kvůli zhýralosti, nemravnosti, zpustlému a hříšnému způsobu života svých obyvatel. Mnozí tak dodnes v jakési starozákonní interferenci chápou přírodní pohromy jako rány boží.

Kataklyzma se ve svatých textech už po tisíciletí rovná aktu spravedlnosti, protože stejně jako se bojíme konce světa, i v něj doufáme. Neboť konec světa sice představuje fyzickou zkázu, ale z morálního hlediska, duchovně věci napravuje a činí za dost spravedlnosti. Armagedon a apokalypsa jsou nejvyšším stupněm katarze, něco jako rozšířenější a rozvinutější druh řecké osudové tragédie.

Nenastane-li konec světa, budou mnozí zklamáni. Finanční fiasko pro šarlatány, morální debakl pro proroky.

Nenastane-li konec světa, budou mnozí zklamáni. Finanční fiasko pro šarlatány, morální debakl pro proroky. Nepotrestaný svět je zapuzován zpátky do hmoty. Stejně jako když nám partner nechce nikdy říct, že nás miluje. Po jisté době o tom začneme pochybovat. Dlouhé mlčení po nějaké době nadhodí otázku: Miluje mě vůbec? Je to vůbec láska? Pokud se Bůh nikdy nepřihlásí v přímém přenosu, pokud nikdy netrestá, pokud na nás přímo neudeří, existuje vůbec?

Jeden básník zpracoval tento paradox „nepotrestanosti“ v Knize Jonášově. Neuskutečněná katastrofa může mít v daném případě frustrující účinky. Jonášovo prorocké poslání a jeho smysl pro spravedlnost by došly svého naplnění, kdyby Bůh seslal zkázu na město hříchu Ninive. Kdyby ho Bůh vymazal z povrchu zemského. Jonáš doufal v katastrofu, toužil po zničení. Zachování Ninive prožíval jako donebevolající debakl. Jonáš připomínal odhozenou zápalku, která touží vyvolat velkolepý požár.

Schizofrenní dvojí metr

To všechno mě napadá v souvislosti s jednou nedávnou zprávou. Japonská vláda investovala část pomoci získané po úderu tsunami do rozvoje své velrybářské flotily. Tu máš, milá dobročinnosti! Tu máš, bezelstný humanisme! Jak prosté zneužití ochoty dobromyslných lidí, kteří chtěli pomoci. Při pohledu na oběti, které přišly o střechu nad hlavou, se srdce ustrne, a proto pošleme jistý obnos na jakési konto. No a co z těch peněz bude? Harpunové dělo někde na Antarktidě.

V takových chvílích a po takových zprávách je těžké stát dál při člověku a nezačít se s bezuzdným hněvem modlit za příchod další takové, dosud nevídané přílivové vlny, která by celou japonskou velrybářskou flotilu pohřbila kamsi na dno Mariánského příkopu, kam už beztak dávno patří. Jenomže jsme snad Bůh, abychom mohli trestat sami sebe?

Japonsko i Čína uplatňují ve vztahu k přírodě zvláštní, schizofrenní dvojí metr

Japonsko uplatňuje ve vztahu k přírodě zvláštní, schizofrenní dvojí metr. Na jedné straně snad až trochu kýčovitá kultura bonsají a haiku, která jako by byla s přírodou v hluboké rovnováze. Na druhé lidé bonsají, haiku a kvetoucích třešní, kteří nemilosrdně masakrují delfíny i velryby a v Indonésii tím nejnecitlivějším způsobem těží deštné pralesy. To samé lze říct o Číně. Ani feng-šuej nezabránilo této zemi, aby se stala tím nejagresivnějším neokolonizátorem 21. století.

Čína i Japonsko mají ovšem po ruce pohotovou odpověď: ani svatý František nezabránil Evropě, aby byla po staletí kolonizátorem starého typu, a Kanada, kde je každoročně brutálně ubito několik set tisíc mladých tuleňů, není žádnou dálnovýchodní zemí.

Lidstvo, pozor!

Pouze dodávám, že i v takových chvílích je těžké stát dál při člověku. Navzdory tomu však nemůže být člověk člověku vlkem. Nemůžeme vzplanout bezuzdným hněvem vůči sobě samým a usilovat o vlastní zničení. Doufat ve vlastní zkázu je nepřípustné i v tom největším hněvu.

Jedna z lodí hnutí Sea Shepherd se před pár lety u Antarktidy pokoušela zablokovat velrybářskou loď, dostala však trhlinu a začala se potápět. Posádku nakonec zachránila velrybářská loď. Člověk člověka. To stojí za zamyšlenou. Stojí za zamyšlenou, že se z nás v podobných chvílích dokážou stát spojenci. Patříme totiž ke stejnému druhu. Pud sebezáchovy dokáže překonat i zdánlivě nesmiřitelné rozpory a konflikty.

Spojenectví ovšem neznamená automatické zproštění původní obžaloby. Povolení k lovu velryb, právo na nekontrolované ničení přírody. Nemůže se z něj stát alibi. Save Our Souls! S. O. S. Lidstvo, pozor! Dva tisíce dvanáct let po Kristu by se místo hněvu božího měla stát heslem lidská odpovědnost. 

Zobrazit diskusi
Reakcí:1

Komentáře

ČESKÁ POZICE ctí demokratickou diskusi. Prosíme vás však o respektování pravidel diskuse (viz Podmínky užívání služeb), jejichž smyslem je přispět k její korektnosti a smysluplnosti.

Vložením příspěvku potvrzujete svůj souhlas s těmito pravidly. Příspěvky, které se z nich vymykají, budeme nuceni odstranit.

Děkujeme vám za pochopení.

Myslím , že nejhroznější spojenectví nás teprve čeká.

USA ruku v ruce s Čínou. Maj toho více spoleného než by se zdálo.

Skrýt diskusi

Oblíbený obsah