Architekt Jan Gehl: Řidič už není nejdůležitějším člověkem

„Dobré město je jako vydařený večírek. Lidé zapomenou na čas a chtějí zůstat a bavit se,“ říká v rozhovoru s ČESKOU POZICÍ dánský urbanista.

Special report
Čestmír Klos | 16.06.2012
„Když měli hlavní slovo v plánování měst dopravní inženýři, nastala paradoxní situace – o autech a jejich pohybu víme všechno, ale o tom, kudy chodí lidé a kde se rádi na chvíli zastaví, nevíme nic,“ říká dánský architekt Jan Gehl.

Když v roce 1962 v Kodani zavřeli autům hlavní třídu Strøget a vpustili na ni jen chodce a kola, většina urbanistů tomu kroku předpovídala krach. Výsledek šokoval i samotné iniciátory, protože pěší zóna přilákala mnohonásobně víc spokojených návštěvníků – nalezli tu totiž především místo k setkávání. Jan Gehl byl už tehdy u toho.

Zatímco posledních padesát let stavíme v plánovacím procesu na první místo budovy, potom prostor a až nakonec trochu života, dánský architekt je nejvýznačnějším představitelem urbanistů, kteří tento přístup postavili na hlavu a postupují opačně. Pilířem jejich plánování je péče o život ve městě, která si vyžaduje prostor. A až nakonec přichází volba vhodných budov, aby bylo jisté, že jejich funkce a design podpoří a obohatí městský prostor a život města.

Pro městské radnice celého světa je Jan Gehl urbanistou-záchranářem, kterého přivolávají v okamžicích zoufalství nad zahlcením města automobilovou dopravou či vylidňováním center, protože v nich lidé nenacházejí životní klid.

Coby úvod do Gehlova urbanistického světa nechť poslouží jeho pohled na hlavní město Brazílie, urbanistický zázrak 20. století:

„Při pohledu ze vzduchu má Brasília nádhernou kompozici. Navržena je jako stylizovaný orel, vládní čtvrtě se nacházejí v partii hlavy a obytné oblasti v křídlech. Z perspektivy helikoptéry je kompozice stále zajímavá, výrazné bílé vládní budovy a velké obytné bloky jsou umístěny kolem prostorných náměstí a zelených ploch. Až sem je to dobré. Pokud však máme město v úrovni očí, je to katastrofa. Toto měřítko projektanti zcela ignorovali.“

Aby se lidé v tom geometrickém městě neztratili, vyšlapali si ve velkých zelených plochách chodníky. „Obyvatelé svou chůzí hlasovali na protest proti strnulému a formálnímu městskému plánu,“ komentuje Gehl. To se lidem v jím navržených projektech stát nemůže.

Města pro lidi

ČESKÁ POZICE: Co vás jako urbanistu, který se celý život zabývá podobou měst pro lidi, zaujalo v Praze?

GEHL: O Praze toho moc nevím, ale v historickém centru jsem při krátké procházce viděl fontánu úplně utopenou mezi parkujícími auty. To přece není způsob, jakým bychom se měli stavět k historii a k veřejným prostorům! Když v Kodani najdeme krásné náměstí, děláme všechno pro to, aby fungovalo pro lidi, a ne pro auta. A tak postupujeme systematicky. I při letmé návštěvě Prahy jsem viděl dost míst, která si o takový přístup říkají.

ČESKÁ POZICE: Jaké podmínky musí město splňovat, aby se do něj vrátil lidský rozměr?

„O autech a jejich pohybu víme vše, ale o tom, kudy chodí lidé a kde se rádi na chvíli zastaví, nevíme nic.“GEHL: Abychom mohli do urbanistických projektů začlenit lidský rozměr, je třeba přehodnotit plány vlídného přístupu k velkokapacitnímu automobilovému provozu. Za ta léta vstřícnosti takové plány vnikly do měst a zcela je ovládly. Když měli hlavní slovo v plánování měst dopravní inženýři, nastala paradoxní situace – o autech a jejich pohybu víme všechno, ale o tom, kudy chodí lidé a kde se rádi na chvíli zastaví, nevíme nic. Je nejvyšší čas, abychom pořadí svých priorit přehodnotili.

Ve své nové knize Města pro lidi (Cities for People), která teď vyšla i česky, jsem se snažil sumarizovat všechno, co jsem se naučil v práci pro lidi za 45 let své praxe. To je také jeden z důvodů, proč má kniha na konci kapitolu věnovanou souboru nástrojů. Je využitelný i v českém prostředí. Když budeme ty nástroje využívat, tak veřejné prostory budou mnohem lépe fungovat.

„Při pohledu ze vzduchu má Brasília nádhernou kompozici. Pokud však máme město v úrovni očí, je to katastrofa,“ říká Gehl o hlavním městě Brazílie. Dole „Pilot Plan“ architekta Lúcia Costy, s nímž v roce 1957 vyhrál urbanistickou soutěž.

ČESKÁ POZICE: Mají však ty nástroje univerzální použití? Vždyť i v Evropě lze zaznamenat kulturní rozdíly a zvyklosti mezi zeměmi i městy. Budou lidé v Praze přijímat změny stejně vstřícně jako v Kodani?

GEHL: Za posledních padesát let byl lidský rozměr v souvislosti s rozvojem měst vážně zanedbáván. Města se navrhovala pouze technicky. Naplánovala se infrastruktura, cesty, domy a čekalo se, že se lidi s novými objekty srovnají. Ale většinou se nesrovnali. Zapojování lidského rozměru do urbanismu přitom není příliš rozdílné ani u měst na různých úrovních hospodářského rozvoje v různých částech světa. Všem lidem je společná chůze, smyslový aparát, možnosti pohybu a základní vzorce chování.

Místa k setkávání

ČESKÁ POZICE: Co je podstatou nového přístupu?

GEHL: Úcta k lidem, důstojné podmínky, radost ze života a snaha budovat města jako místa k setkávání. V budoucnosti musí urbanismus začínat u člověka v daleko větší míře, než jak to známe dnes. Stavět města pro lidi je levné, jednoduché, zdravé a udržitelné. Dobré město je jako vydařený večírek. Lidé zapomenou na čas a chtějí zůstat a bavit se.

ČESKÁ POZICE: Je nejdřív potřeba pro tento přístup nalézt pochopení u nějaké velké radnice, získat pro něj politiky, nebo se dá taková věc dělat v malém?

GEHL: Myslím si, že je možné tyhle věci dělat v malém měřítku a už několik drobných zásahů se povedlo, protože lidé začali s aktivitou a udělali změnu. Ale nejlepší je, když místní lidé pracují ruku v ruce se svým zastupitelstvem a s vládou a tento systém se prolíná od nejvyšších míst až na úroveň obyvatel.

ČESKÁ POZICE: Existuje město, ve kterém byste se svými plány narazil?

GEHL: Ne, není žádné takové město ani místo. Nikdo by mě nikdy nepozval, abych mu radil, kdyby nesdílel můj pohled na svět i na daný problém. Takže vždycky to šlo obdobným způsobem: město chtělo změnu, a když o mně lidé, kteří ji měli na starosti, slyšeli nebo viděli pár mých projektů, které zlepšily městský charakter, tak mě pozvali. Někdy jde ta proměna rychle, jindy to trvá déle. Ale že by se mi ta změna nepovedla, to se ještě nestalo.

Zobrazit diskusi
Reakcí:0

Oblíbený obsah