Fotbalista Gebre Selassie: Jsme něco jako herci, tak nám tolik nenadávejte

ČESKÁ POZICE: Je důležité se rozhodnout pro „kariéru“ fotbalisty co nejdřív?

„Měl jsem štěstí. Třeba i na výborného trenéra Vítězslava Lavičku, který mi dal šanci hrát za reprezentační ,jedenadvacítku‘, přestože jsem působil pouze v druhé lize.“

GEBRE SELASSIE: Určitě to má velký vliv. Čím dřív si vás někdo všimne a dá vašemu snažení či talentu směr a řád, tím lépe. Nicméně má cesta nebyla až tak standardní. Někdo vyrůstá ve velkoklubu a projde všemi stupni klubové „akademie“ až do dospělosti. Já jsem dlouho nevěděl, jestli se do první ligy dostanu a budu na ni stačit. Trenéři mi moc šancí nedávali. Dokonce jsem po maturitě na stavební průmyslovce fotbal odložil trochu stranou a začal studovat tělovýchovu na vysoké škole v Olomouci. Už jsem přestával doufat, že se ještě někam posunu a budu se fotbalem někdy živit. Po půl roce se ale všechno vyřešilo: dostal jsem profesionální smlouvou v Jihlavě. Měl jsem zkrátka štěstí. Třeba i na výborného trenéra Vítězslava Lavičku, který mi dal šanci hrát za reprezentační „jedenadvacítku“, přestože jsem působil pouze v druhé lize.

reklama

ČESKÁ POZICE: Letos zaznamenáváte samé úspěchy, znamená to automaticky angažmá v zahraničí?

GEBRE SELASSIE: To je snem každého fotbalisty a mám už na to také věk. Samozřejmě hráč o tom uvažuje nejen po stránce sportovní, ale i existenční. Vydělat si, dokud to jde, nějaké peníze, a tím se zabezpečit. Vždyť to všechno za pár let skončí, a co pak dál? Neříkám, že v české lize nedostanete dobře zaplaceno, ale se zahraničím se to nedá srovnat. V současnosti to ale není úplně jednoduché jako dřív, i na fotbal dolehla krize. Kluby nemají tolik peněz a dlouho zvažují, jestli jejich adept za to opravdu stojí. Nicméně nějaký zájem jsem už zaznamenal, ale ještě o tom nemohu hovořit. Lákavá je pro mě španělská či anglická liga, to je úplný fotbalový vrchol a o tom asi sníme všichni, kteří tu hrajeme.

ČESKÁ POZICE: Znamená to také, že česká fotbalová liga je poněkud nudná a postrádá kvalitu?

GEBRE SELASSIE: Fotbal není tak dramatický a dynamický jako hokej, který je v Česku tak populární. Tam se na malém prostoru pořád něco děje, v ustavičném pohybu se střílí, hráči jsou v dramatickém kontaktu tělo na tělo. Diváci mají k ploše, a tedy ke všemu dění, blíž, což přidává na bouřlivé atmosféře. Navíc jsou lidé strašně zmlsaní televizními přenosy z utkání Barcelony či Chelsea. Jenže to jsou nejlepší týmy na světě a utkání Ligy mistrů nejprestižnější klubové soutěžní zápasy. Vedle toho ale existuje i všední život domácí soutěže, kde jistě zaznamenáte i podřadnější výkony těch samých hvězdných týmů.

ČESKÁ POZICE: Jaké je tedy podle vás srovnání?

GEBRE SELASSIE: Vedle těch úplně top týmů existují stovky dalších kvalitních mužstev a s těmi jsou ta česká normálně srovnatelná. Je také potřeba si uvědomit, že například v Barceloně hraje unikátní generace fotbalistů, která se jen tak nevidí. Zhruba před patnácti lety tam najeli na systém výchovy hráčů, který dnes přináší ovoce. Tedy „piplat“ talentované kluky podle svého skoro od kolébky. Také měli k dispozici opravdu výjimečné jedince, například Lionela Messiho.

© Reuters

„Moje maminka vždycky s úsměvem říká, že na hřišti působíme jak novodobí gladiátoři. Takže asi na tom něco bude,“ míní Gebre Selassie.

V našich podmínkách to lze přirovnat k éře Šmicra, Poborského či Nedvěda. To zkrátka nepřichází každý den. Na národní tým se dnes pohlíží jako na outsidery, že už to není jako dříve. To je sice pravda, což ale ještě neznamená, že nemůže uspět. Vždycky je všechno otevřené.

ČESKÁ POZICE: Proč jste vlastně nestudoval třeba na lékaře jako váš otec a dal přednost fotbalu? To vás tak ohromuje a baví? Toužíte po slávě?

GEBRE SELASSIE: Na to, abych se stal lékařem, jakým je můj otec, je už asi pozdě. Fotbal jsem si ale právě s podporou svých rodičů jednou osudově vybral a dodnes mě hodně baví. I když si ve svých skoro šestadvaceti letech uvědomuji, že je to především zdroj přijmu a moje práce. Pokud by mě ale vlastní práce nebavila, tak to by bylo přece špatně. A fotbal o slávě zase až tak není, to byste musel hrát třeba jako Petr Čech či Pavel Nedvěd za ty největší světové top kluby. Moje máma ale také říká: všechna sláva, polní tráva. Já si spíš vážím toho, že můžu vůbec hrát a jsem zdravý. Spousta lidí si ani pouhé sportování nemůže vůbec dovolit a jenom o tom marně sní.

ČESKÁ POZICE: Co je na fotbalovém řemesle nejtěžší?

GEBRE SELASSIE: Myslím, že víc než nějaká síla a výdrž je to otázka psychiky. Mít všechno v hlavě srovnané a být pozitivně naladěný. Že si to jdete především užít a že ta dřina není za trest. To se pak dá zvládnout leccos. Mně třeba dřív strašně vadilo, když na mě trenéři po nějakém kiksu křičeli. To bylo pro mě nejtěžší. Musel jsem to zvládnout a překonat a nenechat se tím negativně ovládnout. Dnes se kritizuju hlavně já sám, přesto upřednostňuji trenéry, kteří jsou ještě vedle toho dobrými lidmi.

ČESKÁ POZICE: Nedávno v tisku filozof Stanislav Komárek připomněl odvěké chápání fotbalu či míčových her jako jakési náhražky válek. Souhlasíte s tím?

GEBRE SELASSIE: Moje maminka vždycky s úsměvem říká, že na hřišti působíme jak novodobí gladiátoři. Takže asi na tom něco bude. Lidi se chodí dívat na to, jak my se tam navzájem se soupeřem s nadsázkou řečeno popereme. Navíc jsme také jako součást divadla zároveň i herci. Vždyť máme především své publikum bavit. Možná by nám proto mohli lidé i méně nadávat. V divadle to také po představení nedělají.

ČESKÁ POZICE: Co vás zajímá mimo svět fotbalu?

GEBRE SELASSIE: Strašně moc mě baví sledování filmů. Ale ne z DVD, ale přímo v kině. Je to úplně jiný zážitek než z počítače, má to jiný rozměr a je zajímavé si ho užít v sále společně s lidmi. Snažím se chodit do kina i dvakrát týdně, o filmu a jejich recenze si také mohu celé hodiny číst. To je můj relax a ventil. Jinak brouzdám po internetu, abych měl přehled a o světě si vytvářel nějaký obrázek. A i když jsem pohlcený fotbalem, co se tady děje, mě také zajímá. I politika.